Vojna v padesátých létech

Vojna v padesátých létech
 
Naše studium na letecké specializaci bylo posledním rokem letectví v Praze na ČVUT. Vojákům se podařilo prosadit sjednocení studia  na vojenské technické akademii v Praze, která pohltila civilní techniku. Přemluvili pražské profesory, aby přešli do Brna.
Peškovi slíbili generála, měl tam přejít i Šolín, o Hajna nestáli.

Dost odpornou hru sehráli s námi. Dostali jsme povolovací rozkaz do Brna. Tam nás zavedli do Kounicových kolejí, měli medové řeči. Pravili, kdo z vás má po ojně? Přihlásil se jeden. Kdy jste byl na vojně? V roce 1947, na šest měsíců. Tak to zapomeňte. Nabízíme vám studium s hmotným zajištěním, solidním stipendiem a součastně vykonanou presenční službou. Nebyli tam jenom letci, dokonce jich byla malá hrstka, jen absolventi kursu nebo specializace.

Rozdali formuláře přihlášek. Zdrcující většina se domnívala, že jde jen o zjištění zájmů. Pak byl ukázkový  oběd. Po obědě sebrali „dotazníky“, pravili, aby vystoupili ti, kteří nepodepsali. Vystoupili jsme všichni, co už absolvovali. Ostatním řekli, od této chvíle jste vojáci, vztahuje se na vás ustanovení řádu. Máte čtrnáct dní dovolenou k uspořádání svých osobních a rodinných vztahů a pak nastupujete do výcvikového tábora. Byli jsme šokováni, tak nějak se verbovali nováčci ve středověku! Bylo nás asi pět, šli jsme na velitelství. Žádali jsme přijetí u  náčelníka – byl jim generál Lomský. Přijnul nás jen jeho pobočník, Lomský byl ve druhé místnosti. Následovala debata jak v Kocourkově. My jsme řekli pobočníkovi své, on to došel říci Lomskému a přinesl nám jeho odpověď. V podstatě šlo o dvě stanoviska. My jsme chtěli, aby nás přijmul jako asistenty k našim profesorům. Lomský navrhoval abychom nastoupili do čtvrtého ročníku a skládali druhou státnici v Brně.

A pak odsloužili rok bez závazku k  armádě. To pro nás bylo nevýhodné, protože skladba studia byla v Brně jiná, takže bychom skládali některé zkoušky podruhé. Kromě toho jsme  vyslovovali pochybnosti o kvalitě leteckého studia v Brně, to se plně potvrdilo, některé obory se  příliš  nelišily od toho, co se učilo v Mikoláši, jak jsme později zjistili. Lomský náš návrh odmítl. Jistě, protože asistentská místa už měli dávno  posichrované  Brňáci. Pro nás bylo výhodnější v tom roce složit štaci, jít na vojnu a sloužit dva roky, než ve stejný čas, rok piglovat lavice a rok být pod kuratelou lidí, kteří Pražáky zvláště letecké specialisty nemilovali. To nám nakonec potvrdil jak Pešek, který nakonec zůstal mimo armádu i Šolín, kterému dělali v Brně dva roku, co mohli nejhoršího.

Až po létech jsem se dozvěděl, že Šolín mne žádal jako asistenta. Škoda, že jsem nevěděl,  že se dožil devadesátky a že jsem ho nenavštívil, abych mu poděkoval  za snahu mi pomoci.
 
 
                                                                                                                                                                                                                 Ing. Jiří Pergl.