Trempská osada Rujana

Trempská osada Rujana.
Po roce 1996 kdy jsem se seznámila s Jiřím, toulali jsme se po okolí a jednoho dne se octli v osadě „Rujana“
Potkali jsme, (kdybych dnes v roce 2017 věděla - koho!. Dal nám
knížku „HISTORIE OSADY RUJANA.“. Brožura vydána v roce  1994
 
Šerifové osady  od roku 1929- 1994.
                         :  1929-1932 Blecha,           1932-1933 Smetana,
                             1934-1935 Táborský,       1934-1935 Urban
                             1935- 1937 Táborský  ,    1937-1943 Urban
                             1937-1943  Urban,            1943-1945 Hnízdil
                             1945-1947 Valdhans         1947-1978 Mika.
                              1978-1991 Eisenstein       1991-dosud Zvelebil.
 
 
Drazí osadníci, naše osada slaví v roce  1994 významné  65. Výročí svého vzniku. Při této příležitosti je třeba říci, že o jeho historii mnoho nevíme. Pruvodcem  historie byl  bývalý šerif osady  Tonda Urban.
    
Začátky kladenského trempinku a této osady se datují rokem 1923, kdy parta kluků z Kročehlav pod  vedením Tondy Koláře vyráží stanovat do širokého okolí. Stará  stanoviště které navštěvovali byl : Dědkův mlýn, Suchý mlýn, Křivoklát, Karlův Týn, Bucek, Punčocha, Skrčený atd.

 V roce 1928 se chlapci usnesli a postavili chatu na Dědkově mlýně v údolí Kačáku. Ve stráni nad restaurací Okrouhlík. Chata dostala jméno „Kostelíček“.  Zakládajícími členy byli manželé Blechovi, Mikovi, bratři Smetanovi, Táborský, Benák, Rosnička, Vyšín, Kubík, Houda, Hájek, Chalupa, Hálek, Anděl, Kovařík, Sedlák, a Malý.

Prvním šerifem byl  Josef Blecha až do zákeřné nemoci v roce 1932 V roce 1929 chlapci chatu prodali a postavili chatu novou a pojmenovali jí „RUJANA“ Klínovité údolí mělo  všechny předpoklady k rozvoji sportovní činnosti. Pod chatou bylo  vybudováno  volejbalové hřiště. Vedle chaty Rujana si bratři Mikové postavili další chatu a dali jí jméno Arkona.
 
V té době zde vznikaly pěvecké sbory. První  byl  sbor Klíčováků – Camp Baiting, Yukon ve Zbečně., Bučkařů a parta kolem  Eda Beránka, kteří jezdili do Strádonic a Nižbora. Na  Rujaně byl výborný kytarista Jarda  Čajda  Vyšín, který se nechal umluvit ostatními  a na osadě založil pěvecký sbor. Stalo se tak roku 1932 Dalšími členy byli Happy Pochman,, Urban, Hájek  a J. Vener.

Skupina nacvičila  několik trampských písniček, jako Hej, šup do nich námořníci, Dájo nevolej,Já přijdi za Tebou, Zlatá  řeka, Sotva začnou ledy tát. S tímto repertoárem skupina účinkovalas  na několika zábavách. Skupina  vydržela  tři roku, než se z Kročehlav odstěhoval Čajda Vyšín.

 V roce 1932 osada uspořádala svůj  první trampský večer v osadní restauraci „ U  Rysů v Kročehlavech ve stráni Pražské železářské společnosti. Koncertovaly soubory Kamarádů z Klíčavy Camp Baiting, yukonu ze Zbečna a jednotlivci jako Bogan Příhoda, Zdeněk Frühauf.

V roce 1933 umírá jeden ze zakladatelů osady a její  první  šerif Josef Blecha. Pohřeb se konal za velké účast trempů a občanů Dříně. Pěvecký sbor Rujana mu na poslední cestě zazpíval.  „Odešel kamarád“

Pro nedostatek finančních prostředků se zříkají členství  v osadě Čouda, Táborský, Pinda, Mika Bagár Karel Rosička, Pepík Houda a František Malý. Ze společenství zůstalo jen torso. Šerif  Tonda Urban, Lojza Hálek, Mařena a Zdeněk Bušek, Happy Pachman, Josef Hálek, A. Anděl, B. Kovačík. Chata byla úředně zaregistrována  na šerifa T. Urbana.

Množí starší kamarádi přestávají být členy osady z různých důvodů. Jiní se stavějí vlastní chaty, například Jan K ubít, K. Rosnička. K. Táborský. Zd. Bůžek .B. Kovařík, F. Valdhaus. Nedaleko osadní chaty už stály chaty chlapů z kladenské YMCA,. Šmolíka, J. Šnobla, Blue Star, dále chata K. Loskoa, chata  Ruding a chata u Devíti volů. Nad Rujanou si postavili chatu kamarádi z Buštěhradu a dalii jí jméno Rikitan. Věnovali se hlavně trampskému sborovému zpěvu. A jejich sbor byl známí a oblíbený v celém kraji. Nad jejich chatou vyrostla chata manželů Jarky a Fandy Holečkových z Prahy ( znali jsme je pod přezdívkou Hýta a Batul).

Směrem blíže k restauraci si postavili chatu Alcazar Karel a František Vyskočilovi se svými družkami z Prahy. Z kladeňáků jmenujme alespoň  Lešnerovi, Kučerovci, Plimlovi, Štěpníčkovi, Houdovi a Vondráčkovi.

Majitelé nových chat zpočátku jen ostýchavě nalézali cestu na volejbalové hříště, kde staří osadníci  pravidelně každou neděli až do pozdních odpoledních hodin  sehrávali vražedné  mače z kamarády z „Údolí mlhy“ (Mlhouni). Parta vedení Frant. Táborským, Josefem Buřten Braunem,  a Lojzou Volfem. Již z dáli ohlašovala svůj příchod. Dneska vás to naučíme, nebo kde máte doktora s kyslíkem, byly jejich  úvodní pokřiky.

Rujana získávala  většinu vítězných se tů, ale Mlhouni vždy přicházeli  počtu 20 až 30 lidí a ve fandění vítězili zase oni. Jejich děvčata a  ženy  dávaly  zápasům  patřičný říz. Že se  hraje na Rujaně bylo slyšet až v Malých Kyšicích.

V roce 1935 byl  o Svatodušních svátcích  ve dnech  9. A 10.  Června na paměť  1. Šerifa  Pepy Blechy  uspořádán volejbalový turnaj nazvaný „Memoriál Josefa Blechy“ Turnaj byl dotován krásnými  cenami. První sena byl putovní pohár z anticcora vyrobený kamarádem Mařenou Zdeňkem Buškem. K poháru náležela vlajka, jejíž přední  strana byla zhotovena  z kůže autorem vlajky byl  Antonín Slavík z osady „Osma „ ze Zbečna.

1. Ročníku se zúčastnilo  16 družstev z trampských osad  i sportovních klubů. Vítězství si odneslo družstvo Sokola Kročehlavy, které po dvou a půl hodinovém  maratonu porazilo družstvo „ TO Kozáci“  3 : 2. Turnaj se stal důstojnou vzpomínkou  k uctění památky Josefa Blechy.A zároveň byl  označen  za svátek trampského volejbalu.

Po zkušenostek z roku1935  a obav z předpokalavaného počtu účastníků II. Ročníku  volejbalového  turnaje byl ještě  tentýž rok od pana  Haška z  Úhonic pozemek  na stavbu druhého  volejbalového  hřiště. Přikoupi byli přítomni T. Urban, A. Anděl, a BOD. Braum. Pozemek byl zakoupen  za 80.-Kč. Za 40.Kč bylo koupena oplocení od pana Hovádka z Kročehlav. A protože v pokladně nabyla ani koruna, vše zapravil T. UBRAN. Potvrzenky byly dány do dokladů  osady.

Osada se pravidelně zúčastňovala  turnajů osad Red Star, Údolí oddechu, Údolí mlhy. Když byl na Kladně ustanoven  Okresní výbor  wolleyballového  a Basketballového svazu byla osada Rujana zařazena  do jeho mistrovských soutěží a hrála pod hlavičkou SK Novoměstský Kladno.

V roce 1939 se do osadní chaty  snadno se množící , všem obydlím nebezpečný  a obtížný hmyz. Hygiena nařídila chatu uzavřít ,  utěsnit a celý týden v ní nechat hořet síru. Hmyzu jsme se nezbavili. (štěnice). Chatu jsme zbouraly, Vše za velkého ohně spálili.

Chata se stavěla nové, každý přispěl dle možností. Za týden stála chata nová. Matrace  2 kusy  2x2 metry a 2 kusy 2x1 metr zhotovil čalouník pan František Koutský ( později učitel  v Učňovské škole v Kladně) Matrace jsme vezli na střeše autobusu a lidé mysleli,  že budou řecko-římské zápasy.

Ze vzpomínek Jirky Hnízdila:
Jako jeden z nejstarších osadníků musím poznamenat, že život osady odchodem  valné části členů v roce 1943 nekončí, už z toho důvodu, že do ostatních chat, ať už to bylo  k Bauerovům, Hájkovům, a Vodráčkovům začali chodit další osadníci. V té době postupně odmaturovali a přišli do paktického života nový kamarádi, kteří udželi život nejen v chatě Rujana, ale i v ostatních chatách celé osady.

Bývalí studenti potom pokračovali ve sportovní činnosti a úspěšně representovali osadu na mnohých volejbalových turnajích. Kromě volejbalu byli úspěšní v atletice, házené a fotbalu.

Nesmíme zapomenout, že dlouhá  léta jezdil na Rujanu i Karel Souček ( akademický malíř) spolu s kamarádem J. Hájkem. Nejeden obrázek zde maloval ječště v době, kdy nebyl známý a kdy  byl rád, že se mu pomohlo prodejem si vydělat na živobytí a na cigarety. Je nutno zdůraznit, že Karel Souček pravidelně maloval pro Rujanu pro Blechův volejbalový memoriál obrázek, jako trvalou cenu k putovnímu poháru, dával nám i obrazy do tomboly, zúčastňoval se našich  oslav  a  zůstal našim příznivcem do své smrti.

Ale zpět k omladině. Na rozdíl od staré party, tato nová měla mezi sebou většinu kamarádů hudebně nadaných, téměř všichni hráli na kytaru  několik jich hrálo na housle, foukací harmoniku, okarínu. Táboráky se vzhledem k zatemnění v době války nesměli dělat  a tak jsme trávili večery v různých chatách za zpěvu a vyprávění.

 Ani nám se válečná léta nevyhýbala a tak jako první odejel  do  říše, totálně nasazený Franta Maděra. Dokázal se vrátit ještě před koncem války ukrýval se v chatě Brigita, asi dva měsíce. Měl chudák v Reichu pestrý život. Dvakrát utíkal do Čech, dvakrát ho chytili a šupem zpátky. Potřetí neutíkal domů, ale jako dobrý muzikant našel uplatnění v cirkuse Busch a s ním procestoval ceou Evropu.

Kromě Maděry  byl nasazen na konci války k Technishe Nothilfe, Franta  Michovský, v době největšího bombardování Berlína. Josef Šmíd ten si v Praze vychutnal v přední linii celé pražské povstání. Válku navzdory všem nebezpečím jsme přežili a vrátili se k trempinku.

Dále připomínka i mezi národní styk na poli sportovním.
V roce 1945 došlo k mnoha zápasům ve volejbale s ruskými vojáky.
(Prosím, abyste na ruské vojáky podívali tehdejšíma očima, ne očima roku 1948 nebo 1968 a ne očima 40let života s nimi).
Pro nás to  v té době byli osvoboditelé od nenáviděných Němců a tak jsme je také brali. Část ruských vojáků byla ubytována ve vilkách na Hřebenkách a to byli kluci v našem věku. Courali po okolí až se dostali na Rujanu, že si s námi chtějí zahrát volejbal, ale ne tak nějaký. Protože kluci byli nadrženi a my tam měli v chatách naše lásky, nechtěli jinak, než že budeme hrát o  „paněnky“. Na tuto podmínku jsme přistoupili, až když jsme poznali, jak to hrají a bohudík jsme ani jeden zápas neprohráli. Jenom naše děvčata z toho měla nervy v kýblu a nepomohlo ani, když zjistila. Že Rusové jsou oblečeni vespod v dámských bemberkových kalhotkách, které snad někde v Německu sebrali. Nepomohlo ani to, že jeden  z nich vypjal prsa a zanotoval tehdy velmi populární písničku „Schenk mit Dein Lächeln Maria, abends in Santa Lucia“.  

Ze vzpomínek Pepy Zvelebila, šerifa osada.
Vzpomínky se datuji do padesátých let. V té době vykonával  funkci šerifa Jindra  Mika.  Na osadě se pravidelně hrával volejbal , kde hráli hráčl SONP Kladno a jejich kamarádi z jiných klubu a to hlavně z pražských, nejvíce z Odoleny Vody, jako Krob a Šumný a další. Chodili jsme se na ně dívat, později se zapojovali do hry. Dále týden co týden jsme hráli mladí proti starším z osady. Urputné boje končily až v pozdních večerních hodinách. Hrávali jsme talé fotbal na louce pod Loskotem v maškarních krojích. Zápas skončil v hospodě každý rok maškarním karnevalem. Každý se oblékl ve své chatě, aby to bylo větší překvapení při odmaskování Byla z toho veliká legrace.

Na osadě nebylo tekrát tolik chat , stačilo vyběhnout do stráně, každý nasbíral košík hub. Nakupovat se chodilo pěšky do Chyňavy, Podkozí , Kyšiček a nikdo si nestěžoval na vzdálenost. Kulturní život na osadě se výhradně odehrával  v  místní hospodě, kde se pravidelně scházela  každou sobotu večer celá osada.
 
Brožura vyšla  v roce  1994 k 65. Výročí. Má 29 stran je uložena v muzeu v Unhošti. (2017) nsm.