Domov důchodců

 Marně hledám na internetu začátky domovu důchodců. Zdá se mi, že předchůdci domovů duchodců byly chudobince.
 
Již 3. 11. 1888 byl v Unhošti položen základní  fond  pro stavbu chudobince. Dar  100 zlatých  věnoval  nájemce statku v Chrášťanech.  Hanzy   člen   okresního zastupitelstva. Koncem roku 1895 byl  již stav fondu 7 494 zlatých v roce 1896 byl zakoupen dům od Václava Urbana číslo 66, který se nalézal v Melicharově ulici. Za  trhovou  cenu  4 843 a měl zde vybudovat
tam  chorobinec.

Ovšem vše bylo jinak 1.1. 1898  umístil okres do čísla 66 stravovnu. Okresní  stravovna  spojovala  několik funkcí. Instituce velmi  stará  postupně  ztrácela  původní význam  výživy  nejchudších  a měnila se v pracovní úřad.  Světová krize  na  počátku  30 let vrátila těmto ústavům důležitou roli.

Ale dejme slovo pamětnici paní Zdeně Javůrkové, její dědeček pan Viktor Černý byl správcem unhošťské stravovny. (Měl honosný titul revident okresního ústavu práce).
 
Do stravovny přicházeli lidé, kteří hledali práci. Přišli-li před obědem, babička je nakrmila,  dostali  večer nocleh. Museli za to naštípat dříví, nanosit vodu a udělat co bylo potřebné.  Ráno   je dědeček poslal k mistrům kteří  požádali o pracovníky. Když dědeček zemřel, musela se babička vystěhovat a  udělat  místo rodině  dědečkova nástupce . pana Brožka.

Fond dostával  od   pachtýře  Davida  Heitlera a později od Františka Vodičky nájemné 120.-K  rakouské měny. Od 1.1.1900 vstoupila v platnost měna korunová (1 zlatý = 2 korunám).

Jmění fondu  rostlo dotacemi okresu, výnosem nájemného , úroky ze vkladů. V roce  1906 byl stav  22 811 88 což  je v účetní knize vykázáno. V roce 1907 byl dům prodán okresu.

Rok  1808 jest pro dějiny chorobince historický, 13. února téhož roku zakoupil okres unhošťský pozemek. Role, pastviny ve výměře 3 447.7 akrů po 1.40 za cenu 4. 826.78K. Prodávající strana byl „ výsadní měšťanský spolek ostrostřelecký sbor v Unhošti“ V trhové smlouvě je uvedeno, že  kupující  vystaví  na pozemku tom.  Sociálně  zdravotní  ústav. 10. 3. 1924 byl ustanoven výbor pro toto uskutečnění.

OKRESNÍ CHOROBINEC
I když finanční poměry okresu  byly  neutěšené, jmění pomalu narůstalo. (V roce 1910 částka 61.738.27 -  1920 částka 81 363 42  -  1928 částka  306 052.65).  Účetní   kniha  – podrobný zápis z roku 2020

V okresní hospodářské záložně byl uložen kapitál  fondu do roku 1928, a  bylo  započato se stavbou. Okresního chorobince.
Stavba v Unhošti začala 1. července 1928 a kolaudována byla  4. ledna 1933 byl  Masarykův  okresní chudobines otevřen. Mimo třech zaměstnanců, nastoupili tři chovanci. Jana Machotová z Malého Přítočna,  Bohuslav Chaloupka z Unhoště  Josef Poljak také z Unhoště. V té době bylo v Čechách již  76 chorobinců. První v roce 1889 byl ve Slaném.

Vedením chorobince v Unhošti byla pověřena  Jana Pucholtová, která působila i jako ošetřovatelka.   Po  dvaceti létech se ukázalo, že pro nedostatek  zkušeností  s vedením  takového  ústavu se dopouštěla chyb a byla nahrazena.
 
10.2. 1943 byl z nařízení Oberlandtrátu v Kladně propůjčena budova chorobince  plicnímu oddělení  okresní nemocnice Kladno. Chovanci byli nastěhováni  do domu č.182. Zde  byli židé něž byli dány do koncentračních táborů. V roce 1945 byl  název  „Ústav pro přestárlé“, v 1955 název  „Domov  důchodců.“
 
Nový ředitel  Stanislav Brůna  nastoupil 1.4.1956 . Okamžitě se vše změnilo. Velký nedostatek vody, další dvě studny až to vyřešil městský vodovod. V roce 1957 přistoupeno k přístavbě budovy. Vedle stávající budovy po levé  straně  byly přistavěny pokoje pro dva, na konci kulturní místnost, totéž v prvním patře. 7. ledna 1962 bylo vše slavnostně otevřeno.
V září 1969 odchází Stanislav. Brůna  do důchodu. Dlouho si ho neužil 20. října 1970 v 62 létech umírá v nemocnici v Karlových Varech. Myslím,  že to byl také jeden z těch  co byly  jen u komunistů. Soudruzi jak se jim říkalo „ kovaní“  nedělali  nic jen brali.
 
Nastoupil jako ředitel  bývalý  předseda Měst. NV Jaroslav Dostal , za něho se nikdy nic nepostavilo ani ve městě ani v domově důchodců. Také odešel jako jeho zástupkyně.

Chovatelka která prodala domek, svěřila spořitelní knížku panu řediteli. Zdravotní sestra Ludmila Šímová, byla  přitom  kdy majitelka dávala  souhlas k půjčce na auto pro dceru ředitele. Nevím  proč mi to svěřovala, asi jí tížilo  svědomí, že neřekla pravdu. Tak pozůstalí nedostali nic.
 
Přistavovat se  opět začalo až po roce 2000. Dnes je to jeden z hezkých domovů na konci Unhoště. Jmenuje se „Domov seniorů“