Řemesla

Hluboko do středověku bychom našli první zmínky  o řemeslu a řemeslnících Někteří lidé uměli  udělat předměty, které potřebovali k životu. A k práci lépe než druzí. Své výrobky protože jiní zas dovedli vyrobit lépe něco jiného. Bylo to jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Chytřejší lidé přišli na jednodušší způsob.. Tak vznikly peníze, trh i řemesla. Vyvinul se obchod.. Řemeslník potřeboval ke své práci svobodu. Nevolník neměl důvod ukázat um, dělat lépe a rychleji. Řešení přinesla  města. Tam se soustřeďovali  řemeslníci.. Tam bylo možno koupit a prodat.

Nejdříve   se dovídáme o řemeslnicích spjatých  s hospodářstvím.  Kováři,  koláři,  sedláři. V městě pracovali nejen pro  dvory měšťanů, uspokojovali i potřeby hospodářů širokého okolí.  Řemeslníci neměli čas opatřovat si  potraviny sami, na svém.

A tak již v době Jana Lucemburského patřili v Unhošti majetné a vážené občany  tehdejšího  městečka  řezníci.  Původní městečko se vyvinulo v město. Podíl na hospodářském  životě klesal, naopak význam řemesel a obchodu prudce rostl.Třicetiletá válka způsobila, že se  začínalo od nuly. Po překonání válečných škod nastal prudký rozvoj,  řemesel , živností a obchodu. Tehdy se kladly základy sítě služeb., požadovaných měšťany i lidmi z okolí.

Omezení přicházelo často zevnitř, konkurence byla potlačována, s družením řemeslníků, cechy hrály úlohu pozitivní v ochraně zákazníků a záruce kvalitní práce, ale i opačnou v ochranářství domácích řemeslníků před cizí konkurenci. Dlouho do novověku byli řemeslníci jedinými výrobci. Ale už v 16. století si stěžuje mistr krejčí na špatný výdělek, jenom spravuje – nové šaty přicházejí z Prahy.. Těžko věřit, že by  unhošťští  občané jezdili do Prahy na zkoušky, spíše tu máme  co  činiti  se  zárodkem  konfekce.. Také diferenciace uvnitř řemeslnictva se vyvíjejí - vedle ševců „nováků“.   Jsou  to  „prťáci“ kteří spravují obnošené dílo Těch prvých  i  v ostatních oborech řemesla.

Silné výroby přináší technický pokrok změny. Vznikají manufaktury nabíjející   nesrovnatelně  levnější. Tak se z mnoha řemeslníků stávají obchodníci,  prodávající , neb dále zpracující  cizí výrobky. Jiný vývoj dovršila průmyslová revoluce se svou tovární výrobou.

Jiný vývoj  měla  řemesla i živnosti, starající se o základní životní potřeby. Přestal se péci- alespoň  v rodině řemeslníků – chléb. Vzrůstající zámožnost měšťanů přivodila změny a odlišení. Ne už jen pecaři, pekaři, caletníci, cukráři.

Pro mouku  už se nejezdilo jen do mlýna s vlastním obilím, v městě posloužili krupaři,, hokyně později i  koloniály,kde se dostalo  i vzácné zámořské koření.

Jen  pomalu  rostla  města, vesnice Když došlo k závěru 17. století k prvnímu stavebnímu rozvoji, byli potřeba  zedníci, zámečníci, pokrývači, přibyli  cihláři. Vývoj dovršili cementáři. To už měla Unhošť jako mnoho obcí v dosahu za sebou  dosud největší vzrůst ve svých dějinách. To bylo již za svobodné republiky v jejím  prvním  desetiletí.

Poslední památka na naturální hospodářství – kontribučních  špícharů, byly konečně  v  šedesátých létech 18. století z prodeje obilí zřízeny Okresní hospodářské záložny, to byl základ peněžnictví v Unhošti, brzy následovaly další ústavy, založené městem, nebo zájmovými skupinami. (Živnostenská záložna(. Tyto závody sehrály rozhodující úlohu při zmíněném „stavebním ruchu“ ve  dvacatých létech. O které obce okresu vzrostly na dvojnásobek právě zásluhou hypotéčních úvěrů. Umožnily stavět i finančně slabým jednotlivcům  i když pro ně to byl kámen na krku.

V  mnohém ohledu je možno z  vývoje řemesel, jejich charakteru a počtu soudit na stav společnosti. To platí i o živnostech a obchodu. Prochází od raného středověku, přes zralý  feudalismus  po začátky kapitalismu až ke konci první republiky. Válka i omezení z válečného hospodářství nemohla tento vývoj zcela zastavit. 

To přišlo až po dvouletém pokusu obnovit vše, co na první republice bylo senného  na době odpovídajících  základech.Jejsme dost povolání k pátrání, co bylo příčinou  tak hladkého  nástupu komunismu. Jde nám o následky. Trvalo necelé dva roky než představitelé nového režimuproti všem slibům nastoupili frontální útok proti soukromému podnikání. Byl to útok zdaleka nejrazantnější ve srovnání s ostatními zeměmi. „socialistického tábora“ neohlížejíce na  potřeby „lidu“. Který měl být podle tézistřediskem všeho snažení. A tak „ lid“ nadšeně sledoval úspěchy v budování „ železné koncepce“, zatím co lidi zděšeně zjišťovali, že není nikdo, kdo by jim opravil boty, přešil kabát, oplechoval střechu. To vše stihl režim za pouhé dva roky.. Už soupis živnostníků vyřadil některé řemeslníky. Přišlo rušení těch, které udánlivě byly „ v klidu“ Zdůrazňovaný legální postup, nařizovaný úřady z centra, nebyl dodržován. Doporučené zrušení živnosti brzy bylo podpořeno hrozbou odejmutím potravinových lístků i ostatních přídělů. Obchody  a  živnosti, které byly uznány za potřebné, byly začleněny do „socialistických organizací“. Zdrojem šibeničního veselí byly  názvy takových podniků, Masna, Narpa, Ráj. Jaký div, že to vyvolalo záchvat lidové tvořivosti typu „ Chlastárna“ a podobně. V Unhošti převládala Jednota. Obchody vedli z počátku jejich , teď již bývalí majitelé. To do doby než si Kladno vyžádalo jejich příspěvek. K budování socialismu. Na jejich místo nastoupily jejich ženy. Stavební ruch téměř ustal, malé podniky byly zrušeny a velké nestály o „práce malého rozsahu“.

To do doby než byla vynalezena „ svépomoc“. O každou cihlu, o každý pytel cementu se muselo žádat, přitom rozhodovala ponižující kriteria, tčeba zde žadatel zdobí  okny při socialistických svátcích. A tak se stavba rodinného domku stala letitým martýriem, které někteří podlehli, jinde přispěl k rozvratu rodiny.

Hrubý zásah do hospodářského života obcí vedl k sebeobraně. Vznikala  dokonalá „ černá“ ekonomika. Mnozí řemeslníci pracovali „tajně“ ( přesto, že o tom vědělo celé město). Materiál se většinou nosili  z  fabrik, daně přirozeně stát nedostal a někde ani zákazník neměl záruku kvalitní práce  nebylo kde reklamovat.  Když už rozsah tohoto podnikání nebylo možno utajit, vznikala ekonomika „šedá“. Řemeslníci se mohlo registrovat u národních výborů. Vznikalo to, čemu lidé říkali „DRUMEL“ – tedy družstvo   melouchářů.  Zvláštností činnosti vývoje bylo, že  tady na rozdíl od obcí i v nejbližším okolí nebyl ustanoven podnik místního hospodářství. Teprve po sedmi létech.

Další v článku „ Padesátá léta“.