Dědova plavba v armádě

Upozornění: Můj dědeček nebyl komunista, ale situace v tehdejší době ho donutila být v armádě SSSR, aby přežil. Nikdy nebyl komunista.

V 70. letech 20. století byl můj dědeček povolán do armády SSSR. Ne z vlastní vůle, ale jako mnoho jiných tehdy neměl na výběr. Po základním výcviku byl přidělen na palubu vojenské lodě, která se měla vydávat za civilní výletní plavidlo. Tato loď měla zpravodajský úkol – sledovat a špehovat aktivity NATO v mezinárodních vodách.

Jedna z misí je dodnes zapsána v jeho paměti. Loď operovala nedaleko námořní základny NATO, když byla objevena a obklíčena. Situace se rychle vyostřila. Začali ostřelovat loď NATO torpédy, a jedno z torpéd dokonce i začalo hořet. Dědeček říkal, že to byl chaos – posádka byla připravena na nejhorší, ale nakonec se podařilo konflikt deeskalovat.

V rámci služby se dostal do nejrůznějších koutů světa. Například na Kubu, kde strávil několik měsíců na vojenské základně. Vzpomínal i na Finsko, kde se jejich plavidlo na krátkou dobu zastavilo.

I přes to všechno dědeček vždy tvrdil, že tato část jeho života nebyla o loajalitě k SSSR, ale o přežití v systému, který nikomu nedával na výběr.