Útěk mého táty do Itálie

Moje rodina čelila za komunismu mnoha problémům. Moje babička, která pracovala jako primářka nemocnice, měla nižší plat než ostatní lékaři i zdravotní sestry, a to jen proto, že byla věřící, chodila do kostela a odmítla spolupracovat s komunisty. Když později dostala mozkovou mrtvici, byla z práce propuštěna, přestože se po devíti dnech zázračně uzdravila bez jakýchkoliv následků. Můj dědeček byl zatčen a vyslýchán, protože ho chytili při roznášení protikomunistických listů.

Můj táta byl spolu se svou sestrou chycen na Svíčkové manifestaci v Bratislavě. Kvůli tomu mu StB vyhrožovala, že nedokončí maturitu, kterou nakonec úspěšně složil. Bylo mu však řečeno, že nemůže pokračovat na vysokou školu. Jeden známý mu tehdy poradil, aby odešel studovat do zahraničí, měl kontakty v Římě a pomohl mu vše zařídit. Táta se rozhodl, že odjede, asi tři měsíce před maturitou, ale kromě něj a toho známého o tom nikdo nevěděl.

Týden po maturitě, v červnu 1989, si šel na pasové oddělení zažádat o jednodenní výjezdní doložku. Tam mu řekli, že k tomu potřebuje potvrzení od Okresní vojenské správy, která sídlila přes ulici. Když tam přišel, byla tam jen jedna paní, protože většina zaměstnanců byla na pohřbu nějakého důstojníka. Paní mu nejprve odmítla potvrzení vydat, ale po naléhání mu ho nakonec dala. O několik let později se táta dozvěděl, že mu potvrzení nemělo být vydáno, a že byla kvůli tomu z práce propuštěna. S tímto potvrzením se vrátil na pasové oddělení, kde mu vydali pas a jednodenní výjezdní doložku do Vídně.

Táta věděl, že musí odjet co nejrychleji. Obrátil se na svého známého, který mu pomáhal s cestou. Ten mu půjčil auto na cestu do Bratislavy, kde v té době bydlela jeho sestra a kde byli i jeho rodiče. Známý mu také dal adresu, kam má dorazit, až přijede do Říma. Po příjezdu do Bratislavy přespal u své sestry, které nechal auto, a následující ráno odjel vlakem do Vídně. Vzal si s sebou jen pár věcí, aby nevzbudil podezření, k tomu 50 dolarů zašil do podrážky od bot a maturitní vysvědčení sroloval do tuby od zubní pasty.

Na nádraží v Bratislavě ho při odjezdu vyprovázeli rodiče a sestra. Rodiče si mysleli, že jede jen na jednodenní výlet, a nechápali, proč se s nimi tak emotivně loučí. Zeptali se na to sestry, která odpověděla: „A vy si myslíte, že se vrátí?“

Táta cestoval skoro prázdným vlakem přes Břeclav, kde museli všichni vystoupit a projít kontrolou. U něj nic nenašli, takže mohl pokračovat do Vídně. Tam si koupil jízdenku do Říma. Ve vlaku do Itálie potkal několik mladíků z Říma, kteří mu následně pomohli najít adresu, kam měl dorazit. Táta nakonec v Itálii zůstal pět let a domů se poprvé vrátil navštívit rodinu po revoluci.