Tátovy vzpomínky na komunismus

Já: Tati, kde jsi vyrůstal během období komunismu?

Táta: Narodil jsem se v roce 1972 v Brně, ale celý život, během komunismu jsem strávil v Ořechově u Brna na vesnici, kde bydleli moje rodiče, v rodinném domě, kde jsme měli s bratrem společný pokoj a bydlela tam s námi ještě babička.

Já: Jaké jsou tvoje vzpomínky na komunismus?

Táta: Když jsem byl menší tak jsem to moc nevnímal, bylo plno aktivit. Pořád jsme měli nějaké cvičení, nebo nějaké výlety se školkou, základní školou a s pionýrem, a s komunismem jsem se potkával na každém kroku, i když jsem to moc nevnímal. V naší rodině byl otcův otec proti komunistům a nadával na ně a začal jsem to vnímat asi když jsem byl ve věku puberty, protože se pořád nadávalo na komunisty, poslouchala se Svobodná Evropa a naše celá rodina byla taková, že byla proti komunismu
a neměla komunisty ráda. Děda kvůli tomu, i když byl právník, nemohl pracovat ve svém oboru a celý život dělal kapelníka v lázeňských orchestrech a jeho bratr byl dokonce zavřený v uranových dolech v Jáchymově na 5 let.

Já: Jak vypadala tvoje škola?

Táta: Tak jak vypadá do dnes, akorát je trošku zmodernizovaná. Škola byla taky v Ořechově a budova je pořád stejná akorát má novější okna, určitě nebyla tak dobře vybavená tak jak je dneska. V té době nebyly počítače, nebylo nic, takže lavice byly pořád lavice, židle pořád židle. Seděli jsme po dvou tak jak se sedí teď, tabuli jsme měli černou, rozhodně ne interaktivní, no a co bylo ve škole dominantní tak byly nástěnky a na nástěnkách různá komunistická hesla, ale v té době to člověk moc nevnímal, my jsme měli jiné starosti. Přemýšleli jsme, kdy půjdeme ven a co budeme dělat za vylomeniny, než abychom přemýšleli o komunistech.

Já: Byl jsi ve skupině Pionýrů? Pokud ano, popiš, jak všechno probíhalo.

Táta: Jasně. My jsme měli tu výhodu, že jsme byli na vesnici a taky jsme měli dobré vedoucí, protože oni se sice museli dotknout politiky a my museli nosit červené šátky a modré košile na prvomájových průvodech, ale naši vedoucí na to v podstatě kašlali. Dělali jsme to, co dělá dnešní skaut, učili jsme se, jak přežít v přírodě, jak rozdělat oheň a vyspat se na sněhu. Chodili jsme ven, učili jsme se Morseovku, to, co se děje dneska, akorát to bylo v jiné době no.

Já: Měli jste doma nějakou televizi? Pokud ano, jaké programy jste sledovali?

Táta: Táta je elektrikář, takže měl k těmto věcem blízko a vím že jsme měli černobílou televizi a sledovali jsme přes ni programy, které byly dostupné. Potom nám jednou na Vánoce donesl Ježíšek barevnou televizi, to byla sranda, na dálkové ovládání dokonce. Taky jsme měli kotoučový magnetofon a měli jsme gramofon a já, když jsem byl potom na gymplu v Brně tak jsem dostal Hifi kazeťák dvojče.

Já: Jaký byl tvůj vztah k církvi a k náboženství?

Táta: V naší rodině všichni vyznávali křesťanskou víru a všichni byli pokřtění a můj děda byl dokonce varhaníkem v kostele. Do kostela jsem chodil pravidelně každou neděli. Nějak jsem to prakticky neprožíval a popravdě jsem tam chodil jenom abych se díval, jak děda hraje na varhany.