Dobrodružství se schovanými penězi: Cesta do Drážďan roku 1984

Rok 1984 byl pro moji maminku Markétu rokem jejího dětství, kdy jí bylo teprve sedm let. Tehdy žila v Československu, v době socialismu, kdy cestování do zahraničí bylo omezené a provázené přísnými pravidly. Jeden zážitek z té doby mi vyprávěla a dodnes si na něj živě pamatuje.

Moje maminka tehdy jela vlakem do Drážďan, německého města nedaleko českých hranic, se svou mamkou (mou babičkou) a její kamarádkou. Už samotný výlet byl pro mamku velkým dobrodružstvím, protože cestování bylo tehdy vzácností. Do zahraničí si navíc lidé mohli vzít jen omezené množství peněz, což bylo tak málo, že se za to skoro nic nedalo koupit. Proto si mnozí brali více peněz tajně – schované na nejrůznějších místech, aby mohli nakoupit něco, co u nás nebylo dostupné.

I jejich skupinka měla částku navíc schovanou. Na hranicích probíhaly přísné kontroly, kdy pohraničníci namátkově vybírali cestující, aby prohlédli jejich zavazadla, a i osobní věci. A smůla tomu chtěla, že zrovna kamarádka babičky byla vybraná. Situace se rychle změnila v napínavé drama. Aby přebytečné peníze nebyly nalezeny, rychle je schovala k mojí mamce, protože děti tolik nekontrolovali.

Kamarádka prošla důkladnou prohlídkou – pohraničníci kontrolovali její zavazadla, oblečení, a dokonce jí dali zrentgenovat sekanou, kterou měla připravenou na oběd. Všichni se báli, že najdou schované peníze, což by mohlo znamenat velký problém. Nakonec však nic nenašli. Ulevilo se jim a mohli pokračovat v cestě.

V Drážďanech si pak za ušetřené peníze koupili zimní boty pro maminku, které byly v Československu nedostupné. Pro maminku to byl velký zážitek a dodnes si pamatuje, jak to tehdy bylo napínavé a jak se při tom cítila důležitá. Tento příběh ukazuje, jak i malé dětství v dobách socialismu mohlo být plné zvláštních zážitků a dobrodružství.