Vzpomínky mého dědečka Jaromíra

Dědeček Jaromír z Valašského Meziříčí často vzpomínal na dobu svého mládí, kdy život za komunismu přinášel jak radosti, tak problémy. Jeho vyprávění vždy působilo upřímně a cítil jsem, jak hluboký dojem na něj ta doba zanechala.

Jaromír vyrůstal v prosté rodině, kde vládlo přátelství a soudržnost. Jako mladý kluk snil o studiu na gymnáziu, ale cesta ke vzdělání nebyla jednoduchá. „Tenkrát hodně záleželo na třídním původu,“ vyprávěl. „Moji rodiče byli drobní zemědělci, a protože jsme vlastnili několik hektarů půdy, někdo nás označil za kulaky (bohaté sedláky). To stačilo, abych se na gymnázium nedostal.“

Namísto studia tedy Jaromír začal pracovat v nedaleké továrně na nábytek. Práce byla namáhavá a monotónní, ale přesto ji vykonával s poctivostí. „Největší odměnou byl pocit, že jsme všichni táhli za jeden provaz,“ vzpomínal. „Ovšem není pravda, že by byli všichni spokojeni. Každý věděl, že když řeknete něco nevhodného, mohlo by to mít následky.“

Jaromír si přesto našel způsob, jak se rozvíjet. Byl aktivní v místním divadle a zároveň se učil novým dovednostem, které mu později pomohly zlepšit jeho životní podmínky. „Všechno bylo o kontaktech,“ přiznal. „Když jste znali někoho, kdo měl dobré vztahy se stranou, mohli jste si občas trochu polepšit.“

Co se týče každodenního života, dědeček si vzpomínal na prázdné regály v obchodech a fronty na maso, ale také na společné akce s přáteli a rodinou. „Člověk si našel radost v maličkostech,“ říkal. „Třeba jsme se sešli u jednoho stolu, zpívali a povídali si. Bylo to jednodušší, než dnes.“

Jednou z nejvýznamnějších událostí v jeho životě byla okupace v roce 1968. Jaromír si dobře pamatuje ten strach a beznaděj, které ovládly celou zemi. „Doufali jsme v lepší zítřky, ale rychle jsme pochopili, že svoboda je něco, co si budeme muset ještě dlouho vybojovávat,“ řekl.

Dnes, když o tom všem dědeček mluví, přiznává, že to byla doba plná protikladů. „Na jednu stranu to bylo těžké, na druhou stranu jsme byli tak nějak blíž k sobě. Dnešní svět je jiný, rychlejší, bohatší, ale někdy se mi zdá, že lidé jsou si vzdálenější.“