Děda a jeho základní škola Botanická

Můj děda začal své školní roky na základní škole Botanické v Brně. Nastoupil do první třídy ve školním roce 1960/61. V každém ročníku měli dohromady pět tříd. Byly rozdělené na A až E. Od šesté třídy byla třída A zaměřená na sport, děda chodil právě do ní. Další byly běžné všeobecné třídy. Jelikož ta jeho byla sportovně zaměřená, tělocvik měli dokonce i 12-14 hodin týdně. To je oproti našim dvou hodinám neuvěřitelné. Říkal mi, že v tělocviku měli vždy hodinu zaměřenou na jeden sport např. gymnastiku, házenou nebo třeba fotbal, ale hlavní byla atletika. Děda a jeho spolužáci se ještě mimo školu věnovali dalším sportům zejména basketbalu, tenisu dokonce. Některým se prý podařilo vypracovat i do dobrých basketbalových týmů, např. Vladimír Padrta, byl olympijským reprezentantem naší republiky. Také měli na škole takzvaný “pionýr”, což bylo hnutí, které bylo zejména zaměřeno na výchovu mladých dětí k socialismu a komunismu. Můj děda naštěstí, jak sám říkal, nemusel chodit. Tuto hodinu měli nahrazenou hodinami sportu.

Také povídal, že se pořádala trojutkání v atletice mezi školami stejného zaměření, ty byly celkem tři. Kromě Brna byly ještě v Praze a Bratislavě. Závodilo se ve čtyřboji. Dva běhy, 60m a 500m, a dva skoky (výška a dálka). Ve výšce se tehdy teprve začínalo se skokem tzv. Flop, jak se skáče dnes. Po nějaké době ještě skákali straddle a nůžky. Později, asi až v deváté třídě, se přidaly jiné atletické disciplíny. Tato utkání nebyla jediná. Škola jela dokonce i do Jugoslávie a do Lipska na závody v atletice, kde závodili proti Němcům. Prý byli tamní žáci v atletice specializovaní na jednotlivé disciplíny už od nižších tříd. Byli velmi dobří. Dědova škola měla každou zimu přípravu i na sněhu. Měli lyžařské kurzy, dopoledne běžky a odpoledne sjezdovky. Nebo také hodili plavat v Brně do bazénu nebo bruslit na stadion.

Děda říkal, že v jeho třídě se poznámky moc neřešili, ale existovaly. Z dědečkových zkušeností se zlobení spíše řešilo domluvou nebo nějakým pohlavkem.

Dodnes, ale vzpomíná, že toto zaměření školy bylo fantastické mimo jiné i ze sportovního hlediska a říká: “Můžu nebo spíš mohl jsem si zahrát většinu sportů rekreačně”.

Tento rok se potkal s jeho bývalou třídou po 56. letech, a dokonce měli i prohlídku školy s ředitelem gymnázia Ludvíka Daňka. Dědova bývalá základní škola byla po nějaké době přestavena právě na toto gymnázium. Dříve to byla jenom základní škola.