Začátek společného života

Osudným okamžikem společného života mých prarodičů se stala cesta vlakem do školy. Dědu okouzlila drobná štíhlá blondýnka, cestující vlakem na střední školu do Brna. Babička však o budoucího maturanta nejevila žádný zájem. Po úspěšném složení maturity se děda se rozhodl vzít osud do vlastních rukou a babičku vyhledal v její rodné vesnici. Netrvalo dlouho a už se společně proháněli ve vypůjčené Simce. Po prázdninách se vrátili do školních lavic a každou neděli peníze, které dostali od rodičů na týden, utratili za romantickou večeři ve Stopkově pivnici (hříbeček z třené nivy a láhev vína). Toto místo bylo i jejich svědkem zasnoubení, vyměnili si prstýnky, na které jim dala peníze moje praprababička. Jako přípitek si dali láhev šampaňského, jehož zátku mají schovanou dodnes. Zkrátka byla z toho láska jako „trám“.

Netrvalo dlouho a babička zjistila, že čeká moji tetu, tudíž nastal čas naplánovat svatbu. Na tom by nebylo nic zvláštního, neboť v té době se slečny vdávaly již v osmnácti. Vzhledem k tomu, že se měla holčička narodit již v prosinci, rozhodlo se, že svatba bude v červnu. Bohužel nevěstě v té době bylo sedmnáct let, což bylo právně nepřípustné. Babička tedy musela se svými rodiči a budoucím ženichem k soudu, kde došlo k tzv. „zplnoletnění“. Poté už nic nestálo v cestě uzavření tohoto sňatku.

Nastal čas dopodrobna naplánovat svatbu. Jako místo obřadu byl zvolen Městský úřad ve Znojmě a dále kostel Nalezení sv. kříže. Hostina se konala v domě mojí babičky ve „vejměnku“ mojí praprababičky. Bylo nutné připravit hostinu pro dvaatřicet hostů. Na oběd se podávala svíčková, k večeři vepřová pečeně s knedlíkem a zelím (vše bylo uvařeno na kachlových kamnech). Svatební cukroví a dort pekla maminka ženicha. Zajímavým zjištěním pro mě bylo, za kolik peněz si dokázali svatebčané pořídit oblečení v porovnání s dnešní dobou. Nevěsta dostala od své maminky 500 Kč a vyrazila za nákupem svatebních šatů na brněnské výstaviště, kde se konal každoroční prodejní veletrh oděvů. Vítězem se staly bílé pouzdrové minišaty doplněné krátkým závojem. Pro boty si vyrazila nevěsta autostopem se svojí sestrou do Zlína. Ženich oblékl oblek, na míru přešitý po svém otci. Ani s kytkou pro budoucí manželku si nikdo nelámal hlavu. Oranžové růže byly ze zahrádky rodičů novomanžela. Zlato na prstýnky darovala moje prababička z dědovy strany v podobě dukátku a snoubenci si je nechali vyrobit na míru na třídě Vítězství v Brně (dnešní Masarykova). Ačkoliv nevěsta do manželství vstupovala s tzv. „výbavou“ (ručníky, povlečení, příbory…), mnoho svatebčanů přineslo svatební dary jako např. mixér, jídelní servis, sadu skleniček a také peníze v hotovosti. Svatební veselí trvalo do půl jedné a svatební noc strávili novomanželé v domě ženichových rodičů. Na svatební cestu vyrazil můj dědeček k výkonu základní vojenské služby, babička zůstala doma a připravovala se na příchod miminka.

Mnoho lidí nedávalo tomuto mladému manželství mnoho nadějí, ale moji prarodiče ustáli všechny životní nástrahy a možná právě proto v roce 2017 obnovili svůj svatební slib a společně s námi oslavili zlatou svatbu.