Babiččina vzpomínka na mládí

Babi, jak vypadal tvůj běžný den, když jsi byla malá?

Ráno jsem musela vstát brzy, často ještě před svítáním. Šla jsem podojit krávy a pak jsem pomáhala mamince v kuchyni připravit snídani. Po snídani jsem chodila do školy, která byla několik kilometrů pěšky. Po návratu ze školy nás čekala práce jako sbírání vajec, krmení zvířat, zalévání zahrady. Když bylo vše hotové, mohli jsme si s ostatními dětmi hrát nebo si jít číst, ale volného času moc nebylo. Večer se sedělo u stolu, povídalo se nebo se zpívalo.

Co jsi jako dítě nejraději dělala?

Měla jsem moc ráda práci na zahradě, hlavně sbírání ovoce. Byla to taková chvíle klidu, kdy jsem mohla být sama se svými myšlenkami. A pak jsem milovala zpívání. Když jsme měli nějakou slavnost nebo jen tak večer seděli s rodinou, vždycky se zpívalo. A taky jsem si ráda hrála na princezny. S kamarádkami jsme si vyráběly korunky z květin a vymýšlely pohádky.

Jak se tehdy slavily Vánoce?

Vánoce byly krásné, ale hodně jednoduché. Stromek jsme si přinesli z lesa, ozdoby byly většinou z papíru nebo slámy, které jsme si sami vyrobili. Na Štědrý den jsme měli k večeři rybu nebo jen houbového kubu, protože maso jsme šetřili na svátky. Po večeři jsme si zpívali koledy a rozdávali dárky. Většinou to byly maličkosti, jako nové ponožky, stužka nebo jablko. Největší radost jsem měla, když jsem jednou dostala vlastnoručně vyrobenou panenku od tatínka.

Chodila jsi do školy ráda?

No, jak kdy. Měla jsem ráda čtení a psaní, to mi šlo dobře, ale počítání mi dělalo problémy. Navíc jsme měli přísného učitele, takže jsme se ho všichni trochu báli. Ale na druhou stranu, ve škole jsem byla s kamarády, a to bylo fajn. Nejlepší byly přestávky, kdy jsme si hráli na školním dvoře nebo skákali přes švihadlo.

Měli jste doma nějaké zvyky nebo tradice, na které ráda vzpomínáš?

Určitě. Třeba na podzim, když jsme sklízeli brambory, se večer pekly brambory v ohni a sedělo se u ohniště. To byla taková slavnost, kdy se všichni sešli a povídalo se. A na jaře, když začala práce na poli, se vždycky první setí požehnalo, aby byla úroda dobrá. Také jsme na Velikonoce barvili vajíčka přírodními barvami, třeba cibulovými slupkami.

Byla nějaká práce, kterou jsi neměla ráda?

Ano, moc jsem nemusela okopávání brambor. Byla to těžká a únavná práce, a když bylo horko, tak se člověk pořádně zapotil. Ale dělali jsme to všichni společně, takže se aspoň povídalo a občas i zasmálo.

Jaké jste měli v dětství hry?

Hrávali jsme si venku na loukách nebo v lese. Oblíbená byla třeba hra "na honěnou", schovávaná nebo různé závody. Když bylo chladno, hráli jsme doma deskové hry, které jsme si často sami vyráběli. A když byla zima, stavěli jsme sněhuláky nebo jsme si hráli na válečníky s koulováním.

Co si myslíš, že ti život na vesnici dal do života?

Naučila jsem se, že nic není zadarmo a že práce má svou hodnotu. Taky si vážím přírody a toho, co nám dává. A hlavně jsem se naučila být trpělivá, protože všechno, ať už jde o úrodu nebo jiné věci, potřebuje svůj čas.

Co bys poradila dnešním mladým lidem?

Aby si občas udělali čas a vyšli ven, jen tak se projít nebo něco vypěstovat. Aby si vážili toho, co mají, protože my jsme toho tolik neměli, a přesto jsme byli šťastní. A hlavně, aby nezapomínali na rodinu, protože ta je to nejdůležitější.