Dětství mé babičky na dědině

Moje babička Květa se narodila roku 1954 v Trstěnicích u Moravského Krumlova. Bydlela ve velkém domě na kraji vesnice spolu se svými rodiči a dvěma sourozenci. Za domem měli velkou zahradu, kterou využívali primárně k pěstování, ale také si zde babička se svými sourozenci a kamarády chodívala hrát. Měli kurník se slepicemi a v odlehlejší části domu dokonce chovali ve stáji prase. Zkrátka práce bylo vždy nad hlavu. Její maminka (moje prababička) byla učitelka a ředitelka na základní škole a tatínek (můj pradědeček) byl řezbář, a navíc byl na vojně. Mojí babičce nezbývalo než se vším pomáhat, i když byla ještě malá a chodila do školy.

Babička mi vyprávěla, jak chodila trhat na kraj lesa kopřivy, které sloužili jako krmivo pro prasata. Pomáhala také při každoročních zabíjačkách. Párkrát za rok se večer i s maminkou scházela se sousedkami a u jednoho velkého stolu draly husí peří, kterým následně plnily peřiny a polštáře. Vzpomíná na to, jak se společně vždy zasmály a „drbaly“ celý večer, aby jim dlouhá práce rychleji utíkala. Neobvyklou prací, která babičku velmi bavila, bylo zdobení a vystlávání rakví vyrobených jejím tatínkem.

Kromě práce a školy si samozřejmě užívala i volný čas se svými kamarády a známými. Protože neměli pískoviště, hrála si v hlíně. Večer, když se již stmívalo, chodívali s kamarády hrát „na schovku“ ve starých kanálech pod silnicí. V místní klubovně pořádali diskotéky a různé vesnické zábavy. Vzpomíná také na sledování hokejových zápasů, na které se scházela v jednom domě spousta sousedů, protože nebylo běžné mít doma televizi, a všichni společně fandili. Když měla volnou chvíli, ráda četla knihy. Mezi její srdcovky doteď patří Karel Čapek a Alois Jirásek.

Babička na své dětství vzpomíná ráda a s úsměvem na tváři i přes veškerou práci, které bylo dříve mnohem více, než si dnes dokážeme představit.