Školní léta v područí komunistického režimu

Moje babička Majka pochází z nevelké vesničky Nivnice poblíž Uherského Brodu. Narodila se v roce 1955 do velké statkářské rodiny jako nejmladší dcera. Její sourozenci byli narozdíl od ní narozeni doma a vychováváni chůvou.

Ještě před jejím narozením byl však její tatínek odveden z politických důvodů do pracovního tábora, kde zůstal asi 4 roky. Poté však díky lékaři, kterého znal, zjistil, že jeho návrat byl nežádoucí, a proto raději vyhověl a vstoupil do JZD, aby se mohl vrátit k rodině. Ve stejnou dobu byl totiž vězněn i její dědeček ze stejných důvodů. ten se ale vrátil až díky amnestii v roce 1955 dva měsíce po narození babičky. Tyto události měly za důsledek, že babička byla z velké části vychovávána právě prarodiči, neboť rodiče museli pracovat.

Ve třech letech babička nastoupila do školky. Už v té době musela chodit v lampionových průvodech pořádaných na počest komunistických svátků. V šesti letech babička nastoupila do místní základní školy, kde studovala devět let. Studentka sice nebyla pilná, ale zato chytrá, takže měla vyznamenání každý rok s výjimkou 6. a 7. třídy. Po škole ráda chodila ven s partou kamarádů, se kterými jezdili na kolech anebo hráli různé míčové hry u nich na dvoře. V zimě chodila sáňkovat a bruslit, v létě zase plavat do řeky. Dále babička velmi ráda četla a ve zbytku času pomáhala v domácnosti nebo dědečkovi, který byl včelař, v zahradě a se včelami. Majka byla také babičkou vychovávána jako katolík, takže chodila do kostela, i když její rodiče příliš věřící nebyli. Každou neděli také chodívala do kina za peníze z výkupu slimáků, které v létě pravidelně sbírala a nosila do místního obchodu. Ve 13 letech jí do života vstoupila okupace bratrských vojsk, nicméně ta nebyla u nich na vesnici jakožto na venkově až tak výrazná. Navíc od září do prosince byla babička v ozdravovně v Lipnici nad Sázavou kvůli problémům s páteří, kde se soustředili spíše na kvalitní zdravotní péči než na politiku. V 15 letech už jí rodiče dovolili chodit i na zábavy a diskotéky, kde babička také začala pít alkohol, který byl tehdy pod 18 let docela volně dostupný.

Po základní škole nastoupila na střední zdravotnickou školu v Kyjově, kde bydlela na internátě s velmi přísným režimem. Na internátě jejich zákonné zástupce představovaly vychovatelky, které dohlížely na jejich studijní prospěch. Vycházky měli jednou týdně do 19 hodin. Večerka v 22:00, budíček v 6:30. Až v 18 měli povolené vycházky do 22 hodin, stále však 1x týdně. Na střední škole babička navštěvovala recitační kroužek, hrála divadlo či zpívala ve sboru. Občas tak vystupovala na různých večerech s poezií nebo koncertech a schůzích. Recitovat samozřejmě nemohli zakázané autory, ale díky střízlivému přístupu lektorů nebyl politický vliv příliš poznat ani zde. Svá s láskou vzpomínaná školní léta zakončila úspěšnou maturitou a nástupem do Dětské nemocnice v Brně. Jak ale sama říká: „Člověk dokončí školu ve chvíli, kdy umře. Smrt je vlastně maturita života.“