Maminčiny nezapomenutelné roky na středním odborném učilišti

Psal se rok 1990, když si moje maminka s jejím dvojčetem vybíraly střední školy. Sestry neměly tolik možností, tak je jejich maminka přihlásila na obor Svrškařka. To ještě ani jedna ze sester netušily, jak moc si obor oblíbí.

Bylo to střední odborné učiliště, kde se šila na strojích převážně obuv a zhotovují se svršky obuvi. Škola se nacházela na Charbulově ulici v Brně, kam spolu se sestrou maminka dojížděla. Maminka se učila vše od konstrukce celé boty po její zpracování a šití. V oboru byla velmi šikovná a učením zaujatá. Dokonce měla mnohem lepší prospěch než na základní škole. Jevila o učení na učilišti velký zájem a snad ještě větší zálibu v oboru si našla na praxích ve Snaha Brno. Jezdila se svojí sestrou na Lidickou ulici, kde Snaha Brno fungovala. Učednice si zde vyzkoušely šití na opravdových strojích a za každý týden praxe v provozu si maminka vydělala přes 200 korun českých.

Obor byl z většiny pouze pro dívky, ale měly mezi sebou nadmíru přátelské vztahy. Ve volném čase chodily spolu hrát volejbal a časem se dopracovaly i k tomu závodnímu, kde vyhrály pohár. V prvním roce jely s celou třídou svrškařek a třídou obuvníků, kteří se vzdělávali na téže škole, na lyžařský pobyt. Právě na lyžařském pobytu mezi svrškařkami kamarádské pouto řádně započnulo a s kopou srandy si to s obuvníky užili. Jako dalším třídním výletem se stává pobyt v Chorvatsku u moře. Maminka si odnesla z obou výletů spoustu radostných vzpomínek.

Nastal poslední rok na učilišti a tudíž maminku čekala závěrečná zkouška. Byla z toho mírně ve stresu, ale neměla k tomu se svým nadáním téměř žádný důvod. Podle očekávání její zkouška dopadla dobře. Slečny měly za úkol ušít mokasíny, což maminka perfektně zvládla.

Za odměnu se učednice vydaly na poslední společný výlet do Jedovnic. Hodně se spolu zasmály a maminka zde udělala menší nekalosti. Poprvé, ale také naposled se svými spolužačkami kouřila cigarety. Na tuhle vzpomínku není zrovna pyšná a nerada se mi s touto skutečností svěřovala, ale i přesto se jí výlet moc líbil.

Maminka měla i nápadníka, ale bohužel to pro ni nebyl ten pravý, ale zanedlouho si po vyučení našla mého tatínka, se kterým je v milujícím vztahu dodnes. Po vyučení se maminka vrátila do Snahy Brno, kde pracovala po dobu dvou let než přešla na mateřskou dovolenou.

Obor Svrškařka se zanedlouho přestal vyučovat a pro dnešní dobu je zcela neznámý. Mé mamince je líto oboru, který se dnes nevyučuje, a z jejího vyprávění si dovolím s ní souhlasit. Zní to jako tuze zajímavý obor, kterého musela být čest se účastnit. I když již obor ani Snaha Brno neexistuje, šití je nadále koníčkem mojí maminky.

Ráda vzpomíná na své dobré kamarádky z učiliště, se kterými se nedávno po třiceti letech opět shledala. Na setkání dorazila i jejich třídní učitelka a po dlouholetém nevidění toho měly spoustu, co si říci. Ovšem všechny bývalé učednice nemohly dorazit, ať už z jakéhokoli důvodu. Alespoň pár z nich jsou neustále v kontaktu a pravidelně si píší, protože je pojí velmi silné a veselé vzpomínky, na které jen tak nezapomenou.