Svatba jako vzpomínka z obláčku

Byla jsem mladá krásná holka z vesnice. Zdálo se mně, že celý svět mně leží u nohou. Takové bezstarostné mládě - nezkušené, nevěda co ho v životě špatného může potkat. Táta s mámou a s bráškou se o mě pečlivě starali a všichni  na  mě byli milí a já jsem si myslela , že svět  je bezelstný a že všichni lidé jsou jenom dobří.

S kamarádkami jsem začala chodit na taneční zábavy. Chlapci se mně dvořili - měli o mě zájem, až mně to kamarádky záviděly. Z chlapců jsem si dělala legraci, tak jak to v sedmnácti letech bývá. Rodiče měli velkou radost, že se dobře učím a byli rádi, že mě dobře vychovali. Nepoznala jsem nic jiného než radost ze života a v duchu jsem děkovala svým rodičům za dobré vychování.

Když už jsem dospěla, tak jsme začaly s kamarádkami kouřit, abychom na zábavách nevypadaly jako nějaké obyčejné vesnické holky. Osudová byla podzimní taneční zábava. Přišel pro mě princ a mně se zatajil dech. On snad přišel z nebe. Byl jiný než chlapci které jsem znala. Vysoký, štíhlý, kudrnatý kluk s modrýma očima. Byl to kluk, kterého jsem si vysnila ve své mladé fantazii. Celou noc jsme spolu protančili. Byl velmi galantní a doprovodil mě domů. Od prvého okamžiku jsem k němu měla velkou důvěru. Tak jak přišel, tak také odešel. Já jsem se ho ani nezeptala, odkud je.

Netrvalo dlouho a můj princ se objevil u našeho domu. Přijel na motorce. „Mamko, to je on, co se mně tak líbil na zábavě,“ pravila jsem mamince. Mamce se také hned zalíbil. Pozvala ho domů, a tak se to opakovalo několikrát, až z toho byla vážná známost. Už jsem věděla, že pochází z Ostravy a že pracuje na směny v nedalekém městě. I tátovi se líbil, a tak nebylo od toho daleko, že už u nás spával a rodiče byli rádi, že jsem si namluvila tak hodného, pracovitého chlapce. On byl také mimořádně pozorný. Skoro každý den přinesl mamce kytku nebo něco dobrého a tátovi plzeňské pivo nebo jinou pozornost.

Tak jak to bývá, netrvalo dlouho, co jsem zjistila, že jsem v jiném stavu. Ze začátku jsem se to bála říci rodičům. Když se můj princ Jiří dozvěděl, že bude otcem, netušila jsem, že bude mít z té zprávy takovou velkou radost. Zakrátko se chystala svatba. Jiří všechno na matrice v nedalekém městě zařídil. Táta nechal vytisknou oznámení , aby i sousedi a příbuzní věděli, že se chystá velká událost. Pro svatební hostinu jsme vybrali nejlepší restauraci v nedalekém okolí a Jiří nezapomněl pozvat svou osamocenou maminku z Ostravy.

Nadešel velký den. Ozdobená auta se vydala do blízkého města do obřadní síně na radnici k uzavření manželství. V ten den a v tu hodinu byla radnice bohužel zavřená. Jiří to sám nemohl pochopit a vydal se za matrikářkou, jestli nedošlo omylem k špatnému datumu svatby. Asi po hodině začali být svatebčané nervózní, a tak táta se vypravil za matrikářkou a za Jiřím, aby zjistil, co se vlastně stalo. Matrikářka otci pravila, že Jiřímu jasně řekla, že se nemůže oženit dřív, než se rozvede se svou první ženou. Tak to byl velký šok pro všechny a nejvíc pro mě. Byla jsem na pokraji mdlob a velkého zoufalství. Milovaný princ se ani neukázal. Každý si pokládal otázku, zda je to vůbec možné a jestli to snad není jenom blbý vtip. Bohužel byla to smutná pravda. Co s hostinou? Bylo rozhodnuto, že se do objednané restaurace pojede, abychom si neudělali ostudu ještě také jinde. Vedoucí restaurace s personálem nám před budou přichystali slavností přivítání včetně rozbití talíře. Ženicha musel zastoupit můj bratr, a tak i jemu se dostalo blahopřání do nového života. Tak kyselou a smutnou svatbu v té restauraci asi nikdy nepoznali. Zřejmě si mysleli, že někdo z příbuzných umřel. Táta s mamkou byli ze všeho na infarkt. Po krátké hostině se všichni svatebčané rozjeli do svých domovů.

Večer přijel k nám ženich Jiří neočekávaně na ukradené motorce. Táta byl na něho tak rozzlobený, že jsem měla strach , aby mu nějak neublížil. Později jsem se dozvěděla, že Jiří nikde nepracoval. Dary, co nosil domů, byly všechny kradené. Aby ostudy nebylo málo, tak druhý den přicházeli nic netušící sousedi se svatebními dary. Asi milí přátelé těžko pochopíte, co jsem prožila já a moji milí rodiče. Dnes už to píši z obláčku zcela vyrovnaná a prosím sama sebe za odpuštění.