Svatba

Miroslava Stará 15.6.2015

příběh svatebního dne

Konečně jsem si ve svém životě našla muže, s kterým jsem byla ochotna spojit svůj život a žít s ním "dokud nás smrt nerozdělí".
Byl už ale rozvedený, a tak jsme nechtěli dělat žádnou velkou svatbu. Bylo nás tedy 5 - jako v té knížce od Poláčka. Pozvali jsme jen 2 naše kamarády - shodou náhod manželé jako svědky - a mladšího bratra, aby se ulil ze školy. Jsem dost temperamentni povahy, a tak jsme zvolili místo pro oslavu naší svatby horu Bouřňák což mé povaze odpovídá. Obřad se konal 4.12. v Oseku, a pak hurá na Bouřňák. Tam už bylo nasněženo a foukal pěkně silný vítr. Připadala jsem si jako ve filmu Anděl na horách, neboť mně můj svatební klobouček málem ulétl dolu do údolí.
S povděkem jsme vítali teplíčko, které nám chata nabízela. Skoro nikdo tam v ten čas nebyl, a tak to bylo pro nás příjemné. Oběd, který jsme si předem dohodli, a to dost netradiční, byl kromě klasické knedlíčkové polévky, bažant s brambůrky. Polévka proběhla v pohodě, dokonce jsme dle tradice krmili jeden druhého.
Pak už přinesli na stůl 2 chod. Vypadalo to pěkně, a tak jsme se s chutí do toho pustili. Můj manžel = ženich po chvíli prořízl u své porce vole a cosi se mu vysypalo na talíř. Nejprve si myslel, že je to čočka, což mu, ale ke zvěřině připadalo dost divné. Přivolali jsme tedy číšníka a on odnesl porci do kuchyně, aby nám kuchař pověděl, co to je za kombinaci.
Brzy byl však zpět s vysvětlením, že to je ještě nestrávené zrní, které kuchař zapoměl před pečením vysypat a maso vyčistit. Zároveň poslal kuchař novou porci. Ostatní hosté i já jsme si na bažantovi pochutnávali, ale já jsem jedla tu porci obráceně, a tak na konci jsem rovněž narazila na vole plné zrní. Jestli to mělo být pro štěstí, nebo aby se nás držely peníze, jsem se už nikdy nedozvěděla. Ale asi to tak nebylo - manžel se se mnou po 30 letech života rozvedl a penězi jsme nikdy neoplývali.Důchod mě pak náš stát vyměřil tak, aby mě to vyšlo "z ruky do huby".