Vzpomínka na Švýcarsko

Baníkov, Hrubá kopa, Tri kopy, Baranec, Plačlivo, Ostrý Roháč, Volovec…..

 
Vzpomínky na krásné výstupy, výhledy, setkání s kamzíky a svišti. Už tam nikdy nevystoupám, čeká mě totální endoprotéza kolene, chodím špatně i po rovině.
 
Mám ale dobré kamarády, ti mě zvou do Švýcarska. Země, která mi učaruje krásou, čistotou a hlavně úctou k historii. Starobylá města, obce s domy po několik staletí vzorně udržovanými, všude pořádek a řád, který je pro tamní občany samozřejmostí.
Největší zážitek mě ale teprve čeká. Moji kamarádi znají můj životní sen vidět na vlastní oči Matterhorn.Knihy o jeho dobývání čtu jedním dechem. Ve snech vídám průsmyk Theodul, kterým prošel Angličan Eduard Whymper a jako první vystoupil až na vrchol.

Startujeme brzy ráno z Blattenu, projíždíme Brigem, zaparkujeme v Tåsch. Najímáme taxi, kterým nás chorvatský řidič veze divokou jízdou do výšky asi 1500 m. Tam začíná pohodlná traverzová cesta do Sunnegy. Slunečnou cestu vnímám jako přátelskou ke mně, která se ztěžka opírá o trekové hole, ale hlavně jako neskutečně krásnou. Míjíme Weisshorn s bílou čepicí z mraku. Přejeme si vidět i jeho vrchol a naše přání  se cestou vyplňuje. Asi na deset minut mrak mizí a objevuje se opět bílá, ale tentokrát sněhová špička. Jdeme asi hodinu  a najednou ohromeni zastavíme. Cesta zatáčí a objevuje se nádherné panoráma: Matterhorn, Breithorn, Castor a Polux, Monte Rosa. Vše je pokryté zářivě bílým sněhem, který včera napadl. V průsmyku mezi Matterhornem a Breithornem je opuštěná zasněžená sjezdovka. Je to velkolepý pohled, usedáme a kocháme se dosyta. Pak pokračujeme na Sunnegu. V tamním jezírku se zrcadlí kopce, nemůžeme se vynadívat.
Dolů muži sestupují, kamarádka se mnou solidárně jede lanovkou. V Zermattu porovnávám rušnou současnost s popisem klidné horské vesničky s několika desítkami obyvatel v roce 1865. Dojati navštívíme hřbitůvek těch, kteří lásce k horám obětovali to nejcennější.
 
(Silný zážitek ani po sedmi letech nevybledl. Přibyla mi druhá endoprotéza a tak se těším, až dostudují naši vnuci. Určitě navštíví tento krásný kout Země a oživí naše vzpomínky.)
 
Miroslava Stará
Most 29. 5. 2012