Čtverylka

ČTVERYLKA
 
 
Město Č. Budějovice bylo jedno z mnohých měst, které se v letošním roce připojily k unikátnímu evropskému projektu, simultánnímu provedení hromadného tance – čtverylky a pokusu o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Přiřadily se tak k víc jak 50 evropským městům.
 
O této akci jsem se dověděla prostřednictvím  e-mailu z Klubu aktiv od  Dr. Batisty. Neváhala jsem ani na okamžik a okamžitě jsem přihlásila sebe a další členku- Marii Koupalovou. Na středeční zkoušce jsme se při společném nácviku seznámily s dalšími, stejně zapálenými seniory.
 
Taneční mistr Fíla z Taneční školy ve Vimperku se  nás po 3 středy snažil  naučit jednotlivé figury tance, který měl 4 oddíly. Úžasné byly mladé páry, které nám tanec předváděly-velmi to pomohlo. Myslím, že to bylo asi 4,5 hod. čistého času.
 
Za pomoci tanečního mistra p. Fíly jsem si taneční figury převedla  do písemné podoby a předala k namnožení  pro ostatní +zvukový záznam z nácviku v Taneční škole ve Vimperku. Tak jsme mohly zkoušet i doma.
 
 
A už je tu  den D – pátek, 25.5.2012.  Již po 10hod se naše skupina schází u Hotelu Zvon a společně se přemisťujeme před radnici, kde je zázemí celé akce.Vybíráme správné velikosti triček, zjišťujeme přibližné stanoviště naší skupiny a získáváme poslední podporu od tanečního mistra p. Fíly.
 
Pózujeme si navzájem, pořizujeme dílčí i společné fotografie. Nálada je úžasná, všechny se nemůžeme dočkat. Zjišťujeme, že, spolu s mladými účastníky tvoříme cca 200párů. Dvakrát jsme si tanec nanečisto vyzkoušeli a přesně ve 12.00 hodin jsme, spolu s mnoha dalšími v mnoha evropských městech, začaly tančit na společnou skladbu z operety Netopýr, od Johana Strause ml.,  znějící stejně v mnoha městech Evropy, kde se také tančilo a na stejnou choreografii.
 
Neměla jsem možnost cvičit na žádné z československých SPARTAKIÁD,což mě velmi mrzelo. Těm, kteří se jim dnes vysmívají a všemožně je znevažují a naše televizní kanály si dávají velký pozor, aby nic z této krásy- z toho úžasného svátku pohybu a hudby neopustilo televizní archivy, bych chtěla vzkázat: „Buď jste přemrštěně zaujati proti všemu, co bylo za minulého režimu nebo, což je mnohem horší, Vám nebylo dopřáno zažít tuto harmonii pohybu a hudby ve společnosti lidí stejně zaměřených, plných nelíčené radosti. V tom případě Vás hluboce lituji. Vaše škoda“…
 
A mně se dnes, v 75 letech mého života, podařilo  zažít tu společně sdílenou radost z pohybu a při hudbě. Moje taneční partnerka Marie Koupalová mi po skončení vystoupení řekla: „Úplně mě celou zalil pocit radosti a štěstí“ a děkovala mi, že jsem ji přihlásila a umožnila jí tento zážitek. Také jsem překypovala obrovskou euforií a na křídlech štěstí jsem se vznášela jako ptáče. Byl to pro mne, ale i pro celou mou rodinu - sourozence a moje děti  s rodinami velký zážitek. Všichni byli překvapeni i nadšeni. Vnučka Kety mi položila záludnou otázku: „ Babičko, čeho se od Tebe - po PROMOCI na Jihočeské univerzitě v 73 letech a teď tančení čtverylky na českobudějovickém náměstí – ještě dočkáme ???“ „ Obávám se děti, že tohle není můj poslední výstřelek, kterého se ode mne dočkáte. Stačí se jen   D O Ž Í T“.
 
 
                                      LUDMILA   S U CH Á
 
                                      KLUB AKTIV
                                      ČESKÉ BUDĚJOVICE