Život mé babičky

Moje babička Marta se narodila 17. října 1944 do rodiny Řeřuchových ve vesnici Jevišovice na Znojemsku. Otec byl profesionální řidič, myslivec a včelař. Matka pracovala jako kuchařka u hraběte Larische v místním zámku a posléze v domově pro seniory. Babička měla dva starší bratry Jaroslava (*1942) a Josefa (*1940).

Přes tvrdý život na vesnici měla šťastné dětství. Musela však kromě běžných dětských radovánek poměrně dost pomáhat v hospodářství a domácnosti. Musela se postarat o zvířata (slepice, husy, kachny, králíky, prase), nachystat tatínkovi a bratrům jídlo a pomáhat mamince s vařením a prádlem. Ve volném čase ráda chodila plavat na přehradu, jezdila na kole, prožívala mnoho dobrodružství se svými vrstevníky.
Lidé na vesnici v té době měli pěkné vztahy. Vzájemně si vypomáhali při práci na poli i kolem domu, vyměňovali si přebytky úrody, navštěvovali se a sdíleli svoje radosti i starosti.

Zlomový okamžik nastal 28. července 1959, kdy tragicky zahynul bratr Jaroslav při dopravní nehodě. Nehodě byla babička bezprostředně přítomna. Jaroslav byl nadaný student a houslista, šlo mu vše, na co sáhl. Bohužel však odešel předčasně v pouhých 17 letech. Jeho smrt všechny členy rodiny a známé velice zasáhla, na jeho počest mu jeho kamarádi postavili pomník na místě nehody. Další velkou ranou pro celou rodinu se stal fakt, že viník nehody nikdy nebyl potrestán. Byl to významný člen KSČ (Komunistické strany Československa) a jak to tehdy bylo běžné, tito lidé mnohdy unikli zaslouženému trestu. Tato krutá nespravedlnost dlouhá léta jitřila bolestivé rány způsobené úmrtím milovaného Jaroslava.

Babička vystudovala pedagogickou fakultu na dnešní Masarykově univerzitě v Brně. Stala se učitelkou a později vykonávala funkci zástupkyně ředitele na základní škole. Neobvyklé bylo to, že v době socialistického Československa bylo pravidlem, že zástupci ředitele a ředitelé škol byli členové KSČ. Moje babička však byla jedna z výjimek a nikdy navzdory nátlaku do strany nevstoupila. Byla velmi oblíbenou učitelkou i kolegyní. Byla nadaná na organizování nejrůznějších společenských akcí ve škole a pořádala i různé mimoškolní aktivity. Měla velké řečnické nadání, bez problémů konferovala a vedla schůze, akademie a plesy. Jezdila se svými žáky na letní tábory.

V červenci roku 1965 se provdala za Miloslava Kříže, se kterým přivedla na svět 2 děti, Jitku (*1968) a Radima (*1978). Byla a stále je skvělá máma, svoji rodinu do dnešních dní nade vše miluje.

Bohužel však babičku osud nešetřil, v roce 1982 nečekaně a náhle zemřel manžel Miloslav. Znamenalo to nepředstavitelnou bolest pro ni i její dvě děti i s ohledem na to, že dceři bylo 14 let a synovi pouhé 4 roky. Babička ovdověla ve věku 38 let, byla na vše sama a musela si vždy se vším poradit. V tomto období navíc pečovala o své staré a nemohoucí rodiče. Jezdila za nimi každý víkend z Brna do Jevišovic téměř 90 km. Oba je dochovala až do posledních dní.

Babička je pro mne velice inspirativním člověkem, jelikož všechny překážky ve svém životě překonala. I přes strasti a nepřízeň osudu uspěla i v kariérním životě. Měla několik dobrých přátel, kteří jí zůstali věrní po celý život až do současnosti.
Dnes je babičce 79 roků, má velké zdravotní potíže a velmi špatně chodí. Občas nám vypráví příběhy ze svého života, které s bratrem a rodiči velmi rádi posloucháme. Doba jejího dětství a mládí byla zcela odlišná od současnosti, ale zdá se nám, že si lidé v té době byli tak nějak blíž a jejich vztahy byly pevnější.