Cestování do zahraničí za komunismu

"Vždycky jsem si přála vycestovat ale za mého mladí pro běžného občana to bylo skoro nemožné. Moje jediná možnost byla jít pracovat do Velké Británie ale nebylo to vůbec jednoduché. V podobném čase jako já chtěla jet i moje spolužačka, ta byla z bohaté rodiny, takže jí rodiče koupili letenku. Já chodila na brigádu, abych si mohla koupit jízdenku na autobus. Můj tehdejší partner mě velmi podporoval a za to jsem mu vděčná i v současnosti.
Známá mi dala doporučení na rodinu a domluvili jsme se že to u nich zkusím na tří měsíce -nikdy před tím au pair neměli.

Když jsem přijela měla jsem hrozný, fakt hrozný stavy. Byla jsem bez peněz, neuměla jsem ani slovo anglicky, chyběl mi můj přítel a rodina. Mít v tu dobu peníze tak se seberu a odjedu hned druhý den. Půl roku v kuse jsem denně brečela,oni(au pair rodina) mě celkem litovali.Připadalo mi že mě tam ty děti ani nepotřebovaly.
Za pár měsíců už jsem začínala rozumět a říkat nějaké fráze ale věděla jsem, že mi to zatím nestačí. Nakonec se ze tří měsíců staly téměř dva roky. Asi dvakrát za mnou přijela rodina a taky jsme si posílali pohledy.
Za můj pobyt v Anglii jsem vystřídala 2 rodiny- s touto první rodinou to skončilo tak, že se odstěhovali kvůli pracovní nabídce na Nový Zéland.

S druhou rodinou jsem si rozuměla více.Jednak jsem něměla už takovou jazykovou bariéru a také tato rodina už měla v minulosti au pair a byly zvyklí. Rodina měla dva psy a tři děti a byli moc fajn.

Až na krušný začátek jsem za tuto zkušenost strašně ráda protože vidím že moje ,bojování' se vyplatilo. Hned po příjezdu do Česka jsem dostala pozici ve Švédske firmě a byla to asi ta nejlepší práce jakou jsem kdy měla. Díky tomu že jsem se sbalila a jela se mi otevřelo strašně moc nových obzorů. Po dalším studiu jsem začala angličtinu soukromě učit- to dělám i teď."