Sametová revoluce pohledem vysokoškolačky

O listopadovém víkendu v roce 1989 se kamarádka mé maminky dozvěděla z televize. V Praze, v Brně a dalších velkých městech probíhá studentská revoluce... Hned v pondělí se tedy vrátila do Brna na fakultu a zapojila se do stávkového výboru.

Od pondělí se přestalo chodit do školy, vysokoškolští studenti na všech vysokých školách v České republice zřídili stávkové výbory a místo docházení do seminářů se rozjeli po celé České republice. I v malých městech a vesnicích pořádali besedy, aby všem vysvětlili, o co v těchto vyhrocených dnech šlo.

Tato studentka se zapojila od prvních dnů a na brněnských vysokoškolských kolejích si vyzvedla letáčky, které se od 20. listopadu vylepovaly v centru Brna. Jedna z akcí byla hodně dramatická, když byly vyslány policejní hlídky a snažily se studenty zadržet.

Velice pozitivní pak v dalších dnech bylo, že se zapojila spousta lidí, kteří nosili do stávkového výboru například jídlo, deky nebo spacáky.

Několik dalších měsíců známá mé maminky nestudovala a byla pouze zapojena do studentských stávek. Po roce studia změnila studijní obor, jelikož studovala češtinu a ruštinu. Nechala si češtinu a přešla na angličtinu.
Od roku 1990 se na filozofické fakultě spousta oborů změnila, byla zrušena povinná ruština, marxismus-leninismus a další politické obory. Studenti si dál mohli vybírat studijní obory podle vlastního uvážení. Mohli je kombinovat dle svého přání.

Z tohoto povídání mám přibližnou představu o tom, jak asi probíhala sametová revoluce. O akcích kolem listopadu 1989 povídala často u nás v rodině spolužačka mé maminky, která bydlela na jiných vysokoškolských kolejích, ale důležitá fakta je spojovala. Obě se účastnily stávek a obě tehdy studovaly prvním rokem vysokou školu.