Vzpomínky na pracovní zážitky mého táty

Tento příběh se odehrává od roku 1989, na podzim, když byl můj otec ve čtvrém ročníku střední průmyslové školy v Kuřimi a absolvoval sametovou revoluci jako její přímý účastník. Tato účast v něm vzbudila naději, že bude možné hned po maturitě svobodně cesovat např. do rakouska, odkud pocházela jeho babička. Bohužel do pádu komunismu nebylo možné se tam podívat, ale jak se později ukázalo, nebylo to úplně snadné ani po sametové revoluci. Česká republika tehdy nepatřila do Schengenského prostoru, takže se museli při každém přejezdu státních hranic ukazovat cestovní pasy a cestující často prošel osobní prohlídkou, stejně jako jeho automobil.

Po úspěšném složení maturitní zkoušky, roku 1990, zjistil, že nikde nesežene ani špatné zaměstnání, tak se rozhodl zkusit štěstí v zahraničí. Tehdy bylo běžnou praxí, že se jezdila hledat práce bez pracovního povolení např. do Německa jako stavební dělník, do Itálie na sběr jablek a nebo do Rakouska na všechny možné práce. Můj otec se tehdy vydal do Rakouska.

Hledání práce tehdy fungovalo tak, že na okraji Vídně, na ulici, která se jmenovala Brunerstrasse postávali zájemci o práci na autobusové zastávce a kolemjedoucí rakušané si z tohoto hloučku lidí vybírali lidi např. na úklid domu, sekání trávníku apod. Na zastávce stáli z toho důvodu, že je policisté nemohli zatknout, protože se mohli vymluvit na to, že čekají na autobus domů.

Jednoho dne mého tátu oslovil pán jugoslávského původu v černém Fordu Scorpio. Později se ukázalo, že tento muž vlastnil společnost, která se zabývala zhotovováním stánků na výstavištích. Byla to pro tátu šťastná náhoda, protože stabilní zaměstnanci, kteří měli za tímto pánem přijet na práci se nedostali přes hranice. Můj otec tak nakonec získal stabilní práci. V Rakousku pak pracoval mnoho dalších let.

Díky této práci navštívil kromě Austrálie všechny kontinenty světa, ale nejvíce vzpomíná na město Dubai na Arabském poloostrově, ve kterém byl několikrát. Právě v Dubai se mu stala příhoda. Bylo to v době, kdy už do Dubaie jel s ostatními spolupracovníky po několikáté. Bylo běžností, že majitel společnosti za dobře odvedenou práci zaplatil mému tátovi a jeho kolegům dva dny pobytu navíc, když už nemuseli pracovat a mohli se volně procháze ve městě a nebo se chodit koupat do moře.

Jednoho rána si vypůjčili surfboardy a šli surfovat do vln. Bohužel jeden kolega z prkna nešťastně spadl a vykloubil si rameno. Táta a jeho kolegové museli vyhledat lékaře. Asi 200 metrů od pláže objevili symbol soukromého doktora. Byla to nádherná vila a na trávníku před vchodem byl indický zaměstnanec, který sekal trávu. Bohužel nikdo z nich neuměl mluvit anglicky, protože se ve škole museli učit jen rusky a proto mu nemohli vysvětlit, co potřebují. Ťukali na dveře tak dlouho, dokud jim nepřšla na pomoc zdravotní sestra. Tátův kamarád v ten okamžik omdlel bolestí a skácel se přímo pod nohy zdravotní sestry. Ta neváhala a běžela pro doktora a nakonec je všechny společně odvezli do místní nemocnice, kde tátův kamarád podstoupil operaci ramene. Celé toto ošetření tehdy stálo víc než 10000 Kč, což byli v té době dvě běžné výplaty. Jeho kamarád neměl tehdy sjednané žádné pojištění a neměl ani dostatek peněz, takže se mu všichni museli složit.

Děkuji za čtení tohoto příběhu.