13 sjezd

Naděžda Stejskalová

Velmi se komplikovala politická situace v závodě, v oboru i ve státě. Vypravili jsme se na 13. Sjezd delegáta velmi kritickým diskusním příspěvkem a z reakce bylo znát, že ohlas zdaleka nebyl tak zuřivý, jako u mírnějších protestů.

Mezi lidmi to vřelo, a proto byl ohlas na vystoupení Dubčeka tak spontánní a silný. Náznaky tu byly už hezkou dobu před tím. Snažili jsme se dostat smyšlení lidí do hlášení pro vyšší stranické orgány. Ta se zpracovávala do nedávna tak, že obsahovala jen to, co chtěli na městě a v (ÚV) Ústředním výboru slyšet.

Bylo to po rehabilitaci lidí z politických  procesů a do politiky se vrátili lidé, kteří byli po dlouhá léta odstaveni a dokonce ve vězení. Ve společnosti i v kultuře a denním životě bylo znát tání. Hendrich to nazval v kultuře "VZPOURA SNOBŮ". Ze šuplíků se vytáhla spousta děl, která neměla dříve naději na vydání, (dost jich tam ještě zůstalo).  

Mezi lidmi kolovaly spisy „ SAMIZDATU“, spisovatelé se škubali na řetězu na svém čtvrtém sjezdu, tresty šly jaksi  mimo a podstatně zvýšili  prestiž  těch , kterým se začalo říkat  disidenti. Odpor proti tuhému režimu se  neomezoval  na  intelektuální  vrstvy a studenty, ale šířila se  i mezi dělníky.

Vyšel Vaculíkův pamflet „ DVATISÍCE SLOV“  Požadavkům na  jeho odsouzení, aniž byl všeobecně znám, vyhověli lidé , kterým se začalo říkat konzervy. Tito lidé pak sehráli klíčvou úlohu při potlačení procesu, do kterého jsme vkláali velké naděje. Nyní byl  v  samém začátku a při oživení na všech frontách. Po létech bude Václav Havel  na tyto  doby  vzpomínat  jako na idylu. V politickém životě pak přinesl dělítko názorů a charakterů, které se užívá podnes.

Vedle disidentů se dělila vrstva, které se říká pohrdlivě „OSMAŠEDESÁTNÍCI“, aniž  se  diferencuje, a v jejich  posuzování hraje spíše úlohu osobní konexe či averse, než skutečné postoje. U někoho nevadí dlouholetá politická činnost v aparátu, u jiného se stále zdůrazňuje i prosté členství v partaji, jak kdo a kdy potřebuje.
 
Pro mne to osobně to zpočátku vzbudillo naději na možnost reformy socialismu, průběh a  výsledek pak přinesl takové zkušenosti, že jsem se s myšlenkou socialismu, jakkoli lákavou, ve své čisté formě , ale neuskutečnou pro  lidskou přirozenost, i když ne lehce, přece rozloučil navždy.
.                                                                                                               Jiří Pergl.