Ze vzpomínek pamětnice

Měla jsem to štěstí, že jsem se vyučila u mistra Brouka. Nejenže byl on sám vzácný člověk, ale scházela se u něho spousta lidí nejrůznějších povolání, kteří měli jedno společné: zálibu a úctu ke všemu krásnému – ať to byli umělci, malíři, grafici, tiskaři, nebo zcela prostí lidé. Byli mezi nimi i vlastivědní pracovníci, jako byl archivář Josef Příhoda, kronikář Václav Šefčík a učitel Jaromír Šmíd. Ti u mne probudili zájem o vlastivědu a historii, zvláště o vše, co se vztahuje k Unhošti a okolí – k mému poslednímu domovu. Přišla jsem sem ve svých 13 létech (1938) a bydlím zde ještě v roce 2019.
 
Unhošť měla to štěstí, že pan ředitel Melichar napsal monografii, z které se dozvíte o nejstarší historii města. Ale od té doby uplynulo více než sto let nabitých událostmi.
 
Najde se někdo, kdo bude pokračovat? A tak, se vší úctou a pokorou, před dílem pana ředitele se chci pokusit alespoň útržkovitě zachytit některé věci. Snad poslouží příštímu historikovi k pokračování jeho díla.
 
                                                                                                                                                                                               
N. Stejskalová