Moje milá vnoučátka, musím Vás tak v úvodu všechny oslovit - jsem tou nejšťastnější babičkou.
Jste pro mne tím největším štěstím a mám Vás všechny moc ráda, i když jsem si Vás pochopitelně užívala různě...
Víte podle fotografií, že jsme měli celkem devět křtů vnoučátek - bohužel jedna vnučka nám zemřela v 7,5 měsících na leukémii v roce 1998, v roce 2002 zemřel na tuto nemoc i Váš dědeček. A v roce 2013 nám zemřel tragicky 19 vnuk - toto byly všechno moc bolestné zážitky pro všechny, pro celou velikou rodinu - jsem proto moc ráda, když mne občas doprovodíte i na hřbitov...
Takže já žiji už 17tý rok jako vdova sama a proto jsem tak ráda, že Vás všechny mám.
Nežiji v osamění, mám ještě občas externí práci, dobré sousedy, práci na zahrádce, dobré známé ve svých různých aktivitách. Občas jedu se seniory na výlet, nebo s některým z Vás a to je pro mne to největší uspokojení.
Ale teď bych chtěla napsat pár vět já Vám i když vím, že jste všichni moc šikovní, úspěšní a třeba se znalostmi moderních technologií se s Vámi už vůbec nemohu srovnávat...
Když Vám ukazuji staré fotografie, často se jim i usmíváte.
Ano, narodila jsem se po válce v roce 1946 do rodiny s 18 ha půdy - na práci na poli a ve chlévech byl jen tatínek, maminka a my děti. Já jako nejstarší jsem už od 10 roků jezdila s klisnou Adou, kterou mi vždy tatínek zapřáhl do menšího vozu, sám jezdil s Šemíkem a velkým povozem. Já jsem s Adou obracela i seno, shrnovala je na hromady, někdy jsem ani nemohla snad pořádně otěže udržet v ruce, myslela jsem, že spadnu - no, měla jsem asi dobrého andělíčka strážného. Od 14 roků už jsem s maminkou i dojila krávy, tak jako pomáhala už dřív při všech ostatních pracích v mnoha chlévech - bylo jich až, až nad hlavu.
Přitom jsem chodila do školy, když bylo v hospodářství moc práce, tak si mne rodiče nechávali doma na práci, ale jak to jen šlo, tak jsem zase rychle do školy utíkala, tam jsem si mohla odpočinout od práce. Úkoly jsem psala ve třídě, doma nebylo kde, učila jsem se výborně, chtěla jsem jít na pedagogickou školu, ale tato možnost nebyla - moc polí a chození do náboženství - takže jsem měla jen možnost jít na zemědělskou učňovskou internátní školu, ale pak už klidně dál na střední ekonomiku zemědělství.
Po výborné maturitě se mi otvíraly ohromné možnosti - jít na vysokou, možnost nejlepší umístěnky s bytem, nebo hned učit na škole - jenže moje maminka měla moc práce tehdy jako dojička v kravíně, domácnost, velkou zahradu, starost o mého moc malého bratra, takže jsem musela nastoupit do zaměstnání ve své rodné vesnici - mnozí by řekli, že jsem se tam zahrabala - kdepak byla to i při té mé další veliké fyzické práci moje nejlepší šťastná léta - kde jsem měla i možnost "rozletu..."
A i když moje milovaná Verunko máš výborné zaměstnání, dvě promoce tak dnes mi už říkáš, že jsem měla zajímavý, pestrý život a ono je to asi pravda...
Vy všichni už jste chodili pravidelně do škol, měli pak různé kroužky a dobré i milující rodiče, což už v dnešní době veliké rozvodovosti není takovou samozřejmostí.
A já jsem moc ráda Vašim rodičům vypomáhala v době vašich nemocí, nebo v prázdniny - bylo to pro mne vždy přímo obohacující a já při Vás mládla. Téměř všechny jsem Vás přiučovala plavání, ručním pracím, vaření, pečení, zimním i letním sportům, také se s Vámi občas učila...
Minulý týden jsem s Tebou milý Prokůpku jedničkáři, který budeš mít v květnu 10 let - jsi teď můj nejmladší vnouček - kontrolovala cvičení z češtiny - našla 2 hrubky po m, další týden jednu hrubku zase po m - říkám Ti: "Vyjmenuj mi vyjmenovaná slova po M - moc Ti to nešlo... A já na to - to my jsme museli vyjmenovaná slova ze sebe vysypat třeba i o půl noci..." Takže jsme spolu zvládli opakování všech vyjmenovaných slov - začali jsme od nejlehčích po zet...
Říkám Tvému tatínkovi, že vyjmenovaná slova Ti moc nejdou - a co on - nevadí, všechno se dá najít na internetu...
Takže toto je první věc, kterou bych vnoučátkům radila - vyjmenovaná slova umět jak bičem mrská - vím, že teď mají jiné pořadí, je jich možná o něco víc - ale budou to mít zažité a psaní jim půjde daleko rychleji, tak jako v matematice umět dokonale násobilku - nespoléhat se na kalkulačky.
Začátkem roku mi zase přišel můj milý vnuk Metoděj 12let, který je na 8letém gymnaziu, abych ho naučila skákat školku přes švihadlo, že to musí umět. Tak jsem ho to naučila, obdivoval mne, jak to umím - ale to netušil, jak mi to dalo v mém věku a váze zabrat... Takže to jsem měla takové další malé plus...
Jenomže moje milá vnoučátka, toto všechno je jen škola, kterou výborně zvládáte, máte dobré rodinné zázemí, dobré kamarády - jste všichni vedeni k pomoci v domácnostech.
Třeba Tebe moje milá 16letá Adélko moc obdivuji, že už ve 14 letech jsi dokázala zastoupit druhou babičku, když odjela a podojila její kozy - to mi nikdy moc nešlo. Také Tě obdivuji za to, že jsem Tě naučila jen základy pletení - hladce a obratce a nyní jsi už mou učitelkou Ty.
A Tebe můj milý Davídku 24roků také moc obdivuji, když lezeš po střechách domů připoután horolezeckým lanem při práci kolem komínů - když vidím ty výšky tak mne jímá závrať - hned se v duchu za Tebe modlím...
A Ty můj milý 15letý Šimůnku jsi už můj výborný správce počítače, moc dobře mi umíš poradit i na dálku, díky moc.
A má milovaná už víc než 10letá milá Nelinko - Tebe jsem si užila nejvíce v nemocích, teď už Tě vidím hlavně na školních fotografiích a mám velikou radost z Tvých úspěchů.
Ano, toto všechno je Váš život - ovšem my starší už v něm máme dost často i prohry, bolesti, problémy, vidíme různá negativa, která snad už ani nemáme sílu moc změnit...
V roce 2007 jsem strávila celý víkend v Praze v hotelu Crowne Plaza, kde probíhaly Rozhovory s občany Evropy - byli jsme vybráni nezávislou marketingovou organizací - jednalo se o vzájemně propojené diskuse, konané tehdy ve všech 27 členských státech ve stejném časovém období.
Pro mne bylo velikým úspěchem, že jsem dala námět na podporu rodiny a na důstojné stáří. Navrhovala jsem opírat se víc o zásady Desatera, která má dvě části - a to lásku k Bohu a lásku k bližnímu. Nemusí být ani věřící, stačilo by tento nejzákladnější mravní kodex, který nebyl překonán už od Starého zákona dodržovat a život by mohl být na zemi rájem.
Je v něm totiž všechno - mravní výchova dětí, úcta ke stáří, poctivost ne korupce, jen všechno pozitivní - zde jsem našla velikou podporu politiků, kteří se i shodli, že je to lepší než drogová prevence nebo sexuální výchova...
V oblasti životního prostředí bylo nejvíce diskusí na téma - Příroda žije, ochrana přírody je prioritní... Já jsem jen doplnila a řekla, jak můžeme chránit přírodu, když se na každém volném místě staví, u zastavěných ploch jsou zase zapotřebí parkovací místa, která znečišťují okolí - ale to není jen v našem městě, to je prostě všude a nejhorší na tom je, že se zastavuje ta nejlepší půda.
K přírodě se necháváme s pokorou, špatně s ní zacházíme a proto je naše Matka Země velice nemocná...
...Tehdy na této konferenci byla vytvořena vize Evropy pro rok 2020 - život v ekologické, bezpečné a čisté Evropě...
Letos je rok 2019 a jak se naplňuje vize ekologicky bezpečné a čisté Evropy?
...Příroda ještě žije, ale je sucho a moc málo vody téměř všude. Po větrných polomech ubývá daleko víc lesů a další velikou zkázu způsobuje i kůrovec.
Od roku 2007 se životní prostředí spíš změnilo k horšímu...
A já bych Vám moc moje milá vnoučátka přála, abyste se za dalších 20 let mohli všichni napít čisté vody a nadechovat se čistého vzduchu...
Protože jestli každý ve svém okolí nezachová alespoň ta malá volná místa k životu, tak ty rychle nastavěné domy, obchody, haly a parkovací plochy už nebudou potřeba.
K životu je totiž zapotřebí hlavně čistý vzduch, čistá voda a trochu volného prostoru a toto si skutečně za peníze nikdo, skutečně nikdo asi nekoupí...
Moje milá vnoučátka, já sama jsem se moc a moc snažila usilovně přispívat svými slovy i činy o lepší svět - často si říkám, že to moje úsilí bylo marné, ale vzápětí tato slova odháním...
Ale Vám všem ze srdce přeji abyste ve svých životech, který Vás postaví kdovíkam se zase o ten lepší svět snažili - snad se Vám to zadaří lépe než mě...
Dovolte mi, abych mohla končit mým nejoblíbenějším citátem:
"Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí..." Johann Wolfgang von Goethe
PS. Ještě bych ráda přiložila fotečku mé babičky v r. 1947 - je vpravo nahoře - má 57 roků, chci ukázat, jak tehdy většina žen na vesnici v nedělní čas chodila oblečená - většinou v šátku, já si ani jinak svoji babičku nepamatuji - vždy měla na hlavě šátek a byla pro mne tím nejkrásnějším, nejmilovanějším prvním vzorem v životě - vnoučatům se také tato fotografie líbí...
Další obrázek je moje maminka při oslavě svých 80tin v roce 1999 ve své rodné vesničce.