Život jako nejkrásnější dárek

Velký dar jsem dala mému manželovi, ale i mně, když jsem, letos na Štědrý den to bude šedesát roků, přivezla z porodnice holčičku Růženku, vážila pouze 2.40 kg. Manžel se k ní sklonil a několikrát opakoval: „Podívej se na mne, já jsem Tvůj tatínek“. Dnes 18. prosince je z ní šedesátiletá inženýrka, babička dvou vnoučátek.

Za čtyři roky nato jsem si přivezla domů syna Karla, ale to již nebylo na Štědrý den. Narodil se 27. listopadu. Ale pro nás to byl také velký dar.

Oba nám, mně a manželovi, se kterým žiji 61 roků, dělají velkou radost a jsou nám oporou v našem stáří.
 
Když se blížila moje padesátka, dostala jsem liščí čepici a límec. V té době to byla velká móda, ale také byly tehdy mnohem větší zimy. Do zim posledních roků by se taková teplá čepice ani „nepasovala“, v ulicích také není vidět jako dříve.
 
K mým šedesátinám jsem dostala úžasnou věc, kterou si jako „nespavec“ nemohu vynachválit. Byla to polohovací postel ovládaná na elektřinu. Ta určitě za mého života nevyjde z módy a bude sloužit až do smrti. Nejvíc jsem ji ocenila, když jsem si při trhání třešní, to mi bylo 80 let, zlomila pánev.
 
Když jsem dovršila sedmdesátku, dostala jsem počítač. V té době začalo pořádat Centrum pro seniory Zachar Kroměříž počítačové kurzy. Přihlásila jsem se hned do prvního. Počítačem jsem velice nadšená a velmi šťastná, že jsem se toho dožila. Je to úžasná věc. Vše, co potřebuji, se tam dovím. Počítač dovede vyřešit i tu největší záludnost, kterou potřebuji třeba do křížovky.
 
Také považuji za velký dar, že moje zdraví mi umožnilo letos cvičit na Všesokolském sletu v Praze. Když jsem ve druhé řadě od tribuny nastoupila a začaly jsme pochodovat po stadionu, bylo to pro mnohé z nás tak dojemné, že nám vstoupily slzy do očí. Je to zážitek na celý život. Naše skladba se jmenovala "Princezna republika".
 
Jsem také šťastná i proto, že žiji v Kroměříži, v překrásném městě. Je zde i Centrum pro seniory. Pro nás starší je to dar, zúčastňujeme se  různých přednášek, vycházek, trénování paměti, ručních prací, zájezdů a jiných programů. Je to důležité pro nás starší, že se můžeme scházet a nemusíme doma v osamění přemýšlet o svých neduzích.
 
Radost, pocit štěstí, trápení, bolest se střídají. Někdo v životě prožije víc
radosti, někdo víc bolesti. Každý se s tím dovede různě poprat. Nemám tu šťastnou povahu, některé události bolí dodnes, i když se staly před mnoha léty.
 
Člověk se narodí do určité doby a v té je mu určeno žít. Jsem nesmírně šťastná, že moje děti žijí v míru. Ne jako můj tatínek, který zažil dvě světové války. Jako mladý v 1. světové válce byl v Rusku jako voják, později legionář. Ve 2. světové válce ho za odbojovou činnost Němci popravili. Přeji všem, aby nic podobného nemuseli prožívat, poznamená to člověka na celý život.
 
Nevím, co mě ještě v životě osud přinese. Vnučka si přeje ještě třetí dítě. Jestli se toho dožiji, nevím. Budu se snažit vše přijímat s pokorou, nic jiného nám nezbývá. Člověk není strůjcem svého osudu.
 
Život je vlastně nejkrásnější DÁREK !
 
Růžena Prokešová, Centrum pro seniory Zachar Kroměříž