Přehrada na Trnávce

Roku 1981 byla napuštěna přehrada na Trnávce,Hráz je na okraji Želiva a malebné ůdolí bylo zaplaveno.Odnesly to 3 mlýny a voda dosahuje pod Červenou Řečici, kde bydlíme a k vodě to máme necelý kilometr. Je to ráj rybářů a na několika místech je možnost koupání.
 
Hned jak byla přehrada napuštěna, jako milovník vody, jse dostal nápad. že by bylo zajímavé se po přehradě projet. Od nápadu k uskutečnění nebylo daleko. Jedenáctiletý syn měl nafukovcí kajak a mi vlasnili dvojmatraci.Mělo to ale háček.Já byl celkem dobrý plavec, ale maželka plavat neumí a vodu nemá právě v lásce. Přesvědčil jsem jí, že to bude skvělý výlet.
 
Byl krásný slunečný den a tak jsme neváhali. U přehrady jsem nafoukl naše plavidla a vyrazili. Mamina zalehla na matraci a já působil jako závěsý motor. Synek byl pochopitelně rychlejší a kroužil kolem nás, Nastala ale komplikace, Zjistil jsem, že matrace trochu uchází, ale to  jsem musel před mamkou zatajit. Nenapadlo mě, že přehrada kopíruje silnici do Želiva, která měří 5 kilometrů a naše plavba bude tak dlouhá a po každé zátočíně jsem vyhlížel hráz, ale marně. Proto jsme občas přistáli u břehu jednak na odpočinek, ale hlavně abych v nestřeženém okamžiku dofoukal matraci. Když jsme konečně spatřili hráz, měl jsem toho tak akorát. Přispělo k tomu palčivé slunce, které jsme na vodě nevnímali. Na cestu zpět po vodě jsme si netroufali, zfoukli jsme plavidla a vydali se po silnici nazpět. Ještě že silnice vede lesem, protože slunce začalo působit. Doma to bylo horší a celou noc jsme doslova prokvíleli. Později jsem se mamce svěřil, proč jsme zastavovali.Dostal jsem vynadáno s tím, že kdyby to věděla, na matraci bych jí v životě nedostal. Až na to spálení to byl pěkný zážitek a byli jsme asi první kdo přehradu zdolali.
 
Podobný zážitek jsem chtěl dopřát sedmdesát pětileté tchýní, tak jsem si vypůjčil o pouti pramici a protože mě nešlo veslování, svěřil jsem vesla dceři. Ta nás zavezla do půlky, pravila, že se to musím naučit, skočila do vody a pozorovala  nás ze břehu. Já se svěřil, že je zle, ale tchýně mě utěšila,ře "vexluju" dodře. Chvíli jsme jsme jezdili dokola a pak jsem na přišel a zdárně jsme dojeli.
 
Naši přehradu doslova  miluji a těším se jak si jí letos opět napříč přeplavu a to mi bude už 81 roků.