Školní kroužky v 50. letech

Naše škola sídlila ve dvou budovách. Obecná, na které bylo pět tříd, byla stará, měšťanka měla čtyři třídy a byla novější. Na obecné byl jediný kroužek- pěvecký, ale na měšťance byl výběr pestřejší a mohli jsme si zvolit  kroužek pěvecký, recitační, včelařský, modelářský a mičurinský.

Časově šlo v týdnu stihnout i tři kroužky, účast byla dobrovolná a zdarma, učitelé se nám opravdu obětavě věnovali ve svém volném čase.

Já chodil do pěveckého, tam chodili všichni, kdo uměli zpívat, do modelářského, kde jsme vyrobili první dva modely a těšili jsme se na další pokračování kroužku. Pana učitele ale přeložili jako nespolehlivého z politických důvodů na jinou školu.

Mičurinský kroužek nazvaný  podle sovětského vědce Mičurina, o kterém se tvrdilo, že dokázal naroubovat kozí nohu na plot a plot potom utekl, vedl ředitel školy. Ten byl obdivovatelem Sovětského svazu a dozvěděli jsme se od něj neuvěřitelné věci. Tvrdil nám, že v Sovětském svazu je už chleba zadarmo, ale nikde se nepovaluje ani kůrčička. Když lidé pecen dojedí, dojdou si pro nový. Potom podle úzkého filmu, kde mužík sekl kosou na pasece prašivky, což bylo v popisu filmu, nám vykládal, že zatímco u nás se chodí na houby s košíčkem, tak v Sovětském svazu je tolik hříbků, že se na ně chodí s kosou. Také nám vyprávěl, že v první světové válce byl jako voják v Rusku a byla tam taková zima, že chodili spát na hnůj. Spolužák na to reagoval a zeptal se: „Pane řediteli a nevykouřil se vám tam mozek?“ Na to ředitel na žáka ukázal a zvolal: „Ejhle dronto, česky blboun nejapný“, což bylo jeho oblíbené rčení. I já si tento titul vysloužil. Když jsem měl vyplít záhon zázračného koksadísu, který se prý v Sovětském svazu pěstuje místo stromu gumovníku a ze šťávy kořenu se dělají pneumatiky, nevěděl jsem jak koksadýs má vypadat. Ten zřejmě vůbec nevyklíčil, zato byl záhon plný pampelišek. Tak jsem záhon vzorně vyplel a ponechal řádky pampelišek, za což jsem si vysloužil také titul „dronto“.

Ředitel dostával zázračná semena ze Sovětského svazu a na Vysočině z nich vypěstoval např. víceklasou pšenici, obrovské klasy ječmene a kukuřice a na školním pozemku dozrála i bavlna, což byl velký úspěch. Zrní po několika kilogramech rozeslal do  začínajících JZD, ale nikde se lány těchto zázračných obilovin neobjevily. Pro nás, na důkaz, že burské oříšky nerostou na stromě, vypěstoval podzemnici olejnou ve skleníčku, takže bylo vidět, jak oříšek pod zemí roste. Spolužák ho ale vydloubl, ochutnal a samozřejmě vyplivl. Také v akváriu jsme mohli pozorovat prvoky a  nezmary, ale kluci nasadili do akvária střevli a žábu, které vše zlikvidovali.  Prostě páni kluci.

V kroužcích jsme se díky obětavým učitelům mnohé naučili a jejich snahu jsme teprve po letech mohli ocenit.