Jaké bylo naše mládí

 Při výběru dárků pro naše vnoučata musíme v první řadě zjistit co ještě nemají,a potom vybrat ze záplavy hraček,mobilů či tabletů.Při tom si můžeme zavzpomínat na hry a hračky našeho mládí.

 Narodil jsem se rok před válkou a bydlel na náměstí malého městečka Červená Řečice,kde jsem měl hodně kamarádů.Tenkrát všechny děti prožívaly mládí podobně a nutno říci,že od dnešních dětí poněkud rozdílně.Hlavně pokud to dovolilo počasí,byli jsme venku "na zdravém vzduchu"a tam se odbývaly naše hry a sporty.

 V zimě když napadl první sníh,postavil se sněhulák a hurá na klouzačku.Jezdilo se na sáňkách rohačkách,klucí si zhotovili ze dvou prkének érovku či prdlata.ale stačily i dřeváky a do setmění byl na kopci čilý provoz.Pak někdo zjistil,že na rybníku už udrží led a to přišly na řadu brusle.Byly to tak zvané šlajfky,které se na šněrovací boty "křůsky"přitáhli kličkou,z kouta se vyndala hokejka od koláře nebo samorostlá z větve.Z kamenů se vytýčily branky utvořila se mužstva a hrál se nekonečný zápas.Když nebyl puk,stačila krabička od krému na boty a tou to alespoň tolik nebolelo a bylo méně modřin.Děvčata se ladně projížděla a někdy jsme je vzali na milost a hráli s nimi na komeníka.Stalo se,že v zápalu boje někdo zajel ke kraji,kde nebyl pevný led a skoupal se.Ale u rybníka bydlili hodní lidé,kde jsme se mohli usušit abychom nenastydli a doma bychom ještě dostali.Večer se udělaly úkoly a hodné jsme četli.

 Přišlo jaro.Pod vlivem války a tehdejších filmů byla nejčastější hra na vojáky.Když ale vyschlo bláto, nastal čas kuliček.Každý kluk měl hadrový pytlík s barevnýma kuličkama,který se buď plnil,nebo tenčil podle toho,jak se mu dařilo strefovat do důlku vyhloubeného patou.Pro štěstí měl skleněnou duhovou kuličku,ale ta se do hry nedávala,Samozřejmostí bylo zhotovní nožem rybičkou píšťalky z vrbového proutku.

 Děvčata skákala panáka a přes švihadlo,hrála kamínky,s míčem školku a odebírala provázek.Společně se hálo na schovávanou,honěnou a smíčem vybíjenou.

 První odvážlivec přišel ven bos a to byl signál pro ostatní.Než jsme si ale zvykli,často jsme si ukopli čechulku u palce a na zaprášené noze se vyjímala červená barva naší krvičky.Ve škole o přestávce jsme z papíru skládali vlaštovky a šipky a pořádli s nimi závody.Další milovanou hrou byla kopaná a když se hrálo mimo hřiště,občas to odneslo nějaké okno a to se muselo sáhnout do kasičky a ani doma nečekala pochvala.

 Když se dostatečně oteplilo,šlo se k rybníku.Tam jsme se vyřádili.Skákali jsme šipky,potápěli se a sváděli souboje "na koni".Také jse se namazali blátem z rákosí a změnili se na černochy.(Z toho by asi neměli radost dnes hygienici)
 Začátkem prázdnin se společně šlo na borovky.Než jsme naplnili konvičky,nesměla se ani jedna snist,pak se trhalo do pusy a na cestu domů jsme si pomalovali obličeje.Brzo ráno jsme chodili na houby a někdy na úlovek nestačil košík,svlékla se košile.zavázaly rukávy a i košile byla plná.Pochvalu doma jse nedostali,houby byly pomačkané.
 Na podzim po sběru barambor jsme chodili dělat ohníčky na poli.Když foukal vítr,pouštěli jsme vastnoručně vyrobené draky,opékali na "vošťuráku"jablka a vyjmečně jsme dostli i buřtíka.Do žhavého popela se daly brambory a na horkých černých jsme si pochutnávali a pokuřovali makoviní.A co teprve hry na stohu,kdy jsme do slámy skákali a vyhrbávali tunely.

 Nepodařilo se mi určitě zachytit všechny naše aktivity,je to více jak 65 roků,ale nikdy jme se nenudili a o prázdninách se k nám rády připojovali děti z měst.které byly u babiček a dědů a prostředí venkova bylo pro ně atraktivní.Při našich hrách málokdy docházelo ke zranění,sice jsme se někdy i tak trochu poprali,ale to bylo mezi námi,rodičům jsme nežalovali.

 Takže na naše mládí máme ty nejhezčí vzpomínky a přejem to i příštím generacím.