Nuly se nám vyplatily

 První nula, která rozhodvala o naší společné cestě životem byla časová. Na silvestrovské zábavě mě zaujala blonďatá Mařenka a párkrát jsme spolu tancovali. Když byla ohlášena půlnoc, čili čas 00.00 1961 a přestávka, nabídl jsem dívce doprovod. Byla ze vsi vzdálené 4 kilometry a cesta vedla hustými lesy.
 Hned na Nový rok jsme se domluvili, že si ještě dopovíme to,  na co nebyl o silvestrvské noci čas a strastiplnou cestu jsem pak absolvoval dvěstěkrát za rok, někdy ovšem na Jawě. Měli jsme hodně společných zájmů,a jednou jsme si řekli, že se vezmeme. K tomu ovšem byly potřeba mimo lásky také penízky.
 Měl jsem tenkrát na knížce 950 korun,což byla tenkrát jedna výplata, to znamenalo šetřit a počítat.Svatbu jsme chtěli svěřit kanceláři Svatka v Jihlavě, ale když jsme se zeptali v kterém kostele bude, byli jsme rázně odmítnuti.
 Tedy svatba na úřadě a v kostele v okresním městě a hostina u nás doma. Sice naši bydleli v nájmu ve dvou malých místnostech ,ale vzhledem k tomu,že se tady se zdarem odbyla svatba starší sestry, bylo rozhodnuto a podle financí jsme zvolili termín 31.3.1962, čili za čtyři měsíce.
 Následovaly nákupy po každé výplatě. První položka byly šaty a to z výplaty moc nezbylo. Dále prsteny, a to byl tenkrát jak se říkalo úzký profil. Objednali jsme je v Jihlavě. Měl jsem noční směnu a mistr mi nedal dovolenou. Ráno nevyspalý jsem dojel pro Mařenku ale ve zlatnictví nám řekli,že přejímají zboží a obslouží nás až odpoledne.Byla nám sice zima, ale vydrželi jsme a pozdě odpoledne jsme si odváželi pěkné prstýnky. Promrzlý, ale spokojený jsem zalezl do postele a tvdě usnul. Budík jsem neslyšel  a probudil se místo v půl desáté až po půlnoci. V práci jsem dostal "kartáč", Ale bylo to jedinkrát za 44let práce, kdy jsem zmeškal.
 Prsteny stály 850 korun a z druhé výplaty zbývalo 150 korun.Poslední výplata byla určena na vlastní svatbu. Svatební oznámení, jídlo, pití,kytice a taxík-a v den svatební nám zbývalo 150 korun, a to byl úspěch.
 Na odavky do Pelhřimova nás vezla Paběda, podobná velkému brouku. ale vešli jsme se tam my i svědci.
 Obřad na úřadě i v kostele proběhl podle našich představ, naopak na katechismu mě vikář, kterému jsem kdysi ministroval, napomenul, že bych měl vědět, že je půst a to nebudou hrát varhany, ale slevil a i varhany nám zahrály. Trochu nás potrápil fotograf, ale za dvě hodinky jsme byli doma,
 Tam nás čekalo překvapení. Přijel totiž bratr matky strýc Jindřich, akademický malíř ,známý pražský bohém. Přivezl nám velký obraz krajiny pod Orlíkem a svou přítomnost zdůvodnil tím, že když se žení mužský člen rodu, nesmí u toho chybět,naopak děvčata že přehlíží.
 Zádrhel však nastal, když jsem mu nabídl pití z našich zásob.Rum,zelenou a pomerančovou odmítl, naopk by přivítal whisky,koňáček a v nejhoším přípdě prostějovskou staroreřnou.Došel jsem do hospody a za sto korun jsem přinesl litrovou láhev. Když jsme si připili, byla svatba doslova jeho a bavil nás zpěvem a vyprávěním historek ze svého  pestrého života.
 S taxikářem jsme se domluvili,kdy má přijet, aby odvezl rodiče manželky a nás do Pelhřimova, kde jsme měli přespat v bytě sestry a švagra. Ti byli  14dnů na rekreaci a nechali nám klíče. Měli přijet v neděli,ale řekl jsem taxikáři, aby u nich zazvonil ,jestli nejsou už doma. Byli a tak je přivezl. Byli jsme rádi, ale cesta navíc nás stála poslední padesátikorunu.
 O půlnoci Paběda odvezla rodiče manželky, sestru a švagra vysadil na jejich chatě,která byla při cestě  a nás v Pelhřimově, vzdáleném 11 kilometrů od mého rodiště.
 Vše podle pánu,až na dvě věci. Za prvé jsme si nevzali nic k jídlu a neměli jsme ani korunu na autobus. Nedomysleli jsme, že naši byli 14 dnů pryč a v bytě mimo 2sáčků čaje nebylo nic k snědku. Po probuzení jsme si tedy uvařili silný čaj a pátrali jsme jestli by se nenašlo potřebných 7,60 na autobus,ale naše snaha vyzněla naprázno,samá nula.Nezbývalo tedy než se vydat pěšky a třeba nám někdo zastaví. Naštěstí naše z chaty přiezl kamarád a ten nás dovezl domů. Doslova jsme se vrhli na dort malakov,který se chladil v chodbě  a pokračovali všemi dobrotami. Výplata byla až sedmého a týden jsme neměli ani korunu a i nádrž Jáwy byla suchá.
 Rádi vzpomínáme na naše začátky Naučilo nás to vážit si peněz a už nikdy jsme se nedostali na tu nulu. Postupně jsme si koupili starší domek který jsme opravili,pořídili si dvě děti,obě mají vysokou školu,motcykl nahrdil Trabant a vše bez dluhů. Žijeme spolu už 52 roků a máme radost z vnoučat a  možná se dočkáme i pravnoučete a tom to vlastně je,