Co se mi v módě nepovedlo

  Po vojně v roce 1960 jsem se chtěl oblékat podle toho,co tenkrát "letělo".Novinkou byly tenkrát bleděmodré baloňákové kalhoty,ale ty byly jak se tenkrát říkalo úzkým profilem.Na kalhoty jsem vystál frontu a popadl takřka poslední.Pocopitelně jsem si je nevyzkoušel a až doma jsem zjistil,že jsou mi malé v pase.Máti mi je povolila jak jen to šlo,ale zároveň mě varovala.že se nemám moc ohýbat..
 Jeli jsme na zájezd na Moravu a já byl oblečen jak se dnes říká "IN".Rúžovou švédskou košili,mokasíny a štráfaté ponožky doplňovaly ony bleděmodré kalhoty,takže přítomná děvčata "zírala".Kdesi u Hranic byla studánka se zázračnou vodou.Jedna kamarádka měla ůzkou sukni a já se nabídl,že jí vodu naberu.Jenomže jak jsem se ohnul,ucítil jsem mohutné "škrknutí" a kalhoty povolily v celé šíři.Pod nimi jsem mél červené trenýrky á la Zátopek.Došel jsem k autobusu,opřel se něj a poprosil nejstarší paní,jestli nemá jehlu a nit.Ta mě nejdřív otočila a děvám ukázala mé pozadí."Holky koukněte se,Frantovi praskly kalhoty!"Pak mi kalhoty v autobuse znova sešila,ale ani tento zákrok neměl dlouhé trvání a protože nabízenou rezerví sukni jsem odmítl,zbytek zájezdu jsem nevylezl z autobusu,Doma jsem v návalu vzteku kalhoty rozstříhal na hadry.