Kouzlo vyprávěčů

 V roce 1977 jsem se zúčastnil exkurze na Kavčích horách,které byly tenkrát pro normální smrtelníky tabu.Byla to odměna pro autory námětů na populární Bakaláře.Prohlídka byla zajímavá a zásluhou nejstaršího autora patřičně dlouhá.Ten totiž mladíka,který nás prováděl přesvědčoval,že než umře,chce vidět jak se dělá televize.Následovala beseda s paní Pospíšilovou,pány Dietlem,Dudkem a měl se zúčastnit i pan Menšík,ale ten se omluvil,což nás mrzelo.Ale najednou se otevřely dvéře a do místnosti se vřítil pan Menšík.Měl  na sobě ruskou rubášku,na hlavě čepici vzor Lenin,mohutný knír prostě typický revolucionář.Posadil se,napil se minerálky a už nikoho nepustil ke slovu.Sdělil nám,že sinemohl odpustit setkání,a tak utekl z natáčení ruské inscenace a asi bude mít průšvih.Potom vyprávěl dvě historky svým nenapodobitelným způsobem.Kupodivu jsem je od něho nikdy neslyšel,a obě by mohly sloužit jako námět pro Bakaláře.Byl to prostě mistr mluveného slova.Ovšem jak se rychle objevil,tak rychle zmizel,ani jsme nestačili zatleskat.Na obrazovce byl pan Menšík vždy kouzelný,ale na osobní setkání nelze zapomenout. Je dobře.že máme dalšího skvělého vypravěče pana Donutila.