Televize mých prarodičů

   Dědovy první vzpomínky na televizi se pojí se spartakiádou v roce 1953. Jako žák čtvrté třídy jel z Karlových Varů vystupovat na Strahov. Většinou bydleli ve škole v Dejvicích. Jednou odpoledne je učitel vzal do ředitelny, kde byla televize. Byla to velká skříň a měla malou obrazovku, asi jako půlka stránky malého sešitu. Obraz byl černobílý a děti se dívaly na přímý přenos cvičení můžů ze spartakiády. Babiččina vzpomínka na televizi je spjata s vodní čočkou. Televize byla značky Mona, obrazovka byla malá a obraz byl stále černobílý. Pradědeček prý koupil vylepšovák, tzv.vodní čočku, což bylo větší akvárium, které se postavilo před obrazovku. Fungovalo to jako lupa, takže se obrázek trochu zvětšil. Dalším zlepšením byla barevná fólie, která se umístila na obrazovku. Nahoře byla modrá, přecházela do béžové a spodní okraj byl zelený. Když byla na obrazovce krajina, obrázek docela ušel, horší to bylo, když vysílali třeba zprávy, pak byl komentátor tříbarevný. Při poslouchání těchto vzpomínek se mi vkrádal do úst úsměv, ale zárověň jsem si uvědomila, jak technika poskočila o značný kus dopředu.