Můj kamarád se jmenuje Bedřich Rampepurda bydlí v obci Rampuše.
Rampuše (německy Rampusch) je malá vesnice, část obce Liberk v okrese Rychnov nad Kněžnou. Nachází se asi 2,5 km na severovýchod od Liberku. V roce 2009 zde bylo evidováno 30 adres. V roce 2001 zde trvale žilo 23 obyvatel. Rampuše je také název katastrálního území o rozloze 2,46 km2. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1544.
Patrně nejslavnější místní rodačkou byla služtička Kristýna zvaná Rampepurda z románu Karla Poláčka Bylo nás pět. Tato dívka se skutečně narodila a žila na Rampuši.[zdroj?] V prostřední části vesnice, nad místním rybníčkem se nachází její pomník, který je dílem akademického sochaře Michala Moravce z Hořic.
Bylo nás pět - úryvek z románu: Kristýna, ta mne tahá z postele, vstávej, lenochu, je čas do školy. Já s ní zápasím a křičím: „Nech mne, ty Rampušando!“, neboť ona pochází ze vsi Rampuše, která jest položena vysoko v horách. A umí česky jako německy, se svými příbuznými mluví po haťalácku jako ti mužové, co přivážejí dříví z hor. Na horách rostou třešně, takové červené, malinké a strašlivě sladké. Když Kristýna se vrátí z hor, kdež navštívila rodiče, přináší vždycky pytlík těch sušených třešní, tím se mi nejvíce zavděčí. V zimě se myju nerad, voda je studená a štípe do tváří, kávu pak honem si vypiju vstoje, ještě dobře, že si knihy do brašny složím už večer, takže jsem hned venku. Kristýna pokaždé za mnou vyběhne a křičí: „Ty kluku nevzdělaná, ani jsi tatínkovi a mamince neřekl spánembohem, no počkej!“ To je pravda, pročež na Rampušandu vypláznu jazyk. Ona mně hrozí pěstí, já se nebojím. I pravím jí: „Tak abys věděla, ode dneška se jmenuješ Rampepurda,“ ona se směje jako blázen, ona má šamstra a bude se vdávat. Na cestě se stavím pro Bejvala Antonína a tomu okamžitě oznámím, že Kristýna jest vlastně Rampepurda, a jemu se to líbí. Tak se smějeme.
Kamarád Bedřich pracoval v ČT 5 let a pak se odstěhoval do Rampuše, kde nastoupil do místního JZD. Nyní je v důchodu.