Pánská móda kdysi

Bylo to v době, kdy se nosily kalhoty "roury" s vysokou záložkou,boty "maďarky"a na hlavách "emany" či kohouty.K tomu patřilo kárované sako.To se ale nedalo koupit,takže zbýval krejčí.I já zatoužil po saku, které nosili pronásledovaní"ásci"ve městech. Zakoupil jsem látku a obrátil se na starého pána, který stále používal půvabné slovíčko "dycinky" a tím si vysloužil přezdívku. Donesl jsem mu látku a obrázek z časopisu. Zdůraznil jsem, že sako má mít ramena"do flašky" a široký límec. Pan Dycinky mě ujistil, že všechno lehko zvládne a vzal mi míru. Vyprávěl mi,že leta krejčoval ve Vídni. Výsledek ovšem vyzněl tak, že nejen moje požadavky splnil, ale ještě je překročil. To byl ale kámen úrazu. Působil u nás "esenbák",který nám nedovoloval nosit kšilty u rádiovek nahoře, že tak šíříme zápaďácké manýry. Ten kdyby mě spatřil v saku,neváhal by použít služební zbraň. Čili u nás na vsi bylo sako nepoužitelné, ale jako modelář jsem často jezdil na Svazarm do Jihlavy. Do autobusu jsem měl sako přes ruku a oblékal si ho až ve městě. Ale i tam jsem byl středem pozornosti. Otec tedy donosil sako do práce na statku a skončilo jako ucpávka sklepního okénka v zimě, a protože  to byla kvalitní látka, sloužilo mnohá leta.