První pusa aneb seznámení mých prarodičů

První pusa
Když se zeptám své babičky, jestli si vzpomíná na svojí první pusu, bez většího rozmýšlení odpovídá, že hned ta její první byla její osudová. Bylo to před jejími osmnáctinami, a ačkoli si říkám, s kým jiným než s mým dědou, babička naznačuje, že to nebylo tak jednoznačné.

Dříve se maturovalo již v sedmnácti letech. Má babička tvrdí, že na gymnáziu měla jen platonické lásky.  Jako výborná studentka s chlapci spíše soupeřila v matematice. Ale přece jen se objevil jeden kluk. Byl to právě jeden z chlapců, který se jí snažil předhonit v matematice, ale jak se říká: co se škádlívá, to se rádo mívá. Nejen, že mu šla matematika, ale byl také velmi dobrý ve fotbale a tělocvikáři ho marně přemlouvali, aby vstoupil do školního družstva. Byl to tedy ten typ kluka, na kterého letělo plno děvčat. Ještě dnes s pobavením vypráví, jak ze sebe dělal frajera a chodil ze školy jen s rukama v kapsách a říkával, že domů nemusí nosit žádné učebnice, protože se doma vůbec neučí. Pak ale spolužáci zjistili, že po starší sestře má vždy stejné učebnice doma. Po gymnáziu se ale všichni rozprchli na vysoké školy a právě tam potkala mého dědu.

Vše začalo tím, že se babičce líbil dědův kamarád a stále se na něho ohlížela. Děda si ale myslel, že se babička ohlíží na něho. Shodou okolností byl dědův kamarád velmi podobný spolužákovi z gymnázia. Děda ale o babičku velmi stál. Babičku se mu povedlo získat tím, že si jednou na ples z nedostatku času přinesl violoncello, neboť byl na soukromé hodině v hudební škole. Babičku tím tak ohromil, že si na dědova kamaráda již nevzpomněla. A díky tomuto pohledu na chlapce s violoncellem se dá říci, že to byla láska na první pohled. A že nevycházejí lásky na první pohled? Musím dodat, že od té doby jsou spolu prarodiče padesát pět let a minulý rok oslavili zlatou svatbu.