Není pusa jako pusinka

Není pusa jako pusinka .......................Kolik něžnosti, vroucnosti, radosti, lásky je v prvním políbení od matky, která se prvně dotkne svými rty tvářičky dítěte, které právě porodila. Na ten pocit závratného štěstí prvního polibku žádná máma nikdy nezapomene....... --------------------------------------------------- Dát někomu z lásky první pusu, zpravidla předchází u mladého muže dost velké odhodlávání a přemýšlení jak na to, zvláště když je mu teprve devět let a prvně se zamiluje. Jeho obdiv, zbožňování a láska ke spolužačce Editce, trvala už od první třídy. Vždycky byla pro našeho syna tou nejhezčí, nejchytřejší, nejbystřejší a nejúžasnější holčičkou. Doma jsme hned poznali den, kdy se na něho Editka usmála, nebo naopak, kdy se na něho ani nepodívala a svoje sympatie věnovala někomu úplně jinému. To potom s naším klukem nebylo k vydržení, stále dokola omílal, proč se na něho asi zlobí? Jako rodina jsme byli k němu ohleduplní, ani nás nenapadlo jeho vztah k Editce zesměšňovat nebo mu volbu té dívenky vymlouvat. Jednoho dne přiběhl ze školy celý rozzářený a hned ve dveřích hlásil: "Edita už se mnou zase mluví. A říkala, že mi dá pusinku," dodal s mužským uspokojením. Bez odmlouvání šel utírat nádobí, vynést koš s odpadky, a naše rodina si oddychla, že dětská láska našeho zamilovaného mládenečka zřejmě bude pokračovat, a u nás doma opět zavládne klid a spokojenost. A my rodiče jsme se dmuli pýchou, jak velkou důvěru máme u našeho potomka v tak závažné události, jako bude první pusa. Jaké bylo naše překvapení, když druhý den nám syn v ulepené pěstičce nabídl kopeček rozmačkané pusinky z ušlehaných a upečených bílků s cukrem. "Byla moc dobrá a tak sem už půlku sněd po cestě. A vám sem taky nechal půlku. Ale tu menčí." Inu, pusinka není vždycky pusou a ta pravá první pusa ještě na našeho syna dlouho čekala. Ale ta už byla jenom jeho tajemstvím.....