Roky lásky

Daniela Bžochová

Vzpomínková báseň 

Nový život s novým jarem
nová láska, nový svět.
Zavzpomínat pojďme spolu
na ta léta v štěstí, v bolu,
lásek, radosti i smíchu.
Vše milé vyneseme ven,
zavřem dveře, končí sen.
Vše má místo, tvář  i řád,
stačí se jen podívat
na staré roky,
co zanechaly stopy
v našem žití, v našich snech.
Vyzvednem je z paměti
a léta k nám už doletí….
 
V dvaceti první lásky s velkým poznáním,
Dny přibývají jen s ranním svítáním.
Přijde ten pravý, kdy se představí?
To ti jen srdce rádo napoví.
 
V třiceti jsou zde děti, velké šetření
snům přistřihnou se křídla
a láska, kdy se rozmělnila?
Jak dál ti ona napoví.
 
V čtyřiceti první zrada.
Už láska se nám vytrácí?
Ne, to jenom pomyšlení
co samota vše přináší.
Co dál ti rozum napoví
 
V padesáti jsme zas sami
bez strachu kdo přijde, zraní
umíme vše překlenout
a novou lásku naleznout?
Jak žít dál-to zvyk ti napoví
 
V šedesáti bolí tělo, bolí klouby,
srdce bije ale dál.
Hladím čelo. Smutek v duši
nepřekoná žádný z nás.
A dál? To jen zdraví napoví
 
Sedmdesátka je tady. Kdo to hledí do zrcadla?
Nejsem to já, maska spadla.
Poznání se s léty tříbí,
co nám vlastně ještě chybí?
Vzpomínky ti napoví
 
Osmdesátka- co je na ní?
Přináší jen vzpomínání.
Láska je už jenom v snění
co bylo, to dávno není.
A co čekat ještě dál?
Aby náš svět tady stál.
Na lásku a radost naší bych si ráda připila.
Přeji si, ať láska tvoje by tu mojí přežila.