Jak to bylo ve škole před 70 lety

   Letos pořádáme jubilejní 20 sjezd žáků základní školy v Červené Řečici.Poprvé jsme se setkali,když nám bylo 40 roků,potom dvakrát po 5 letech a následovně vždy po roce.Do základky jsme chodili 9 roků a stále na naší školu rádi vzpomínáme.
  Přesto,že u nás byla školka,vyrůstal jsem s kamatádem na řečickém náměstí.Jednou jsem ale pozoroval,jak paní učitelka s dětmi v řadě za sebou se drží za ruce volají:"Vedeme hada" a zástup dětí se za paní učitelkou kroutil.To se mi moc zalíbilo a uprosil jsem rodiče aby mě dali do školky.Vydržel jsem tam asi tři hodiny a očekával jsem kdy povedeme toho hada.Had se nevedl a tak jsem utekl za kamarádem.
  Školu jsem ale bral vážně a protože jsme měli skvělé učitele,docela jsem tam rád chodil .
  Do první třídy jsme nastoupili v roce 1944 za protektorátu,učili jsme se němčinu a propadalo se ne na pětku,ale na šestku.Naší hlavní pomůckou byla černá tabulka s jednou stranou řádkovanou,psalo se na ní "kamínkem" a mazalo se houbičkou.Před koncem války jsme se učili v kině,školu zabrali vojáci ,ale v půlce května jsme se vrátili do lavic a zbavili se němčiny.Tabulky nahradily sešity a psalo se násadkou s vyměnitelným perem,které se často rozskřípalo.Každý měl před sebou kalamář a po namočení do inkoustu často přistála do sešitu kaňka.Dala se vysušit pijákem,který byl v každém sešitě,ale dala se také "slíznout",ale inkoust nechutnal .Pokrok znamenala plnicí pera,ty se ani nerozskřípala ani nedělala kaňky.
  Prvňáčci takřka nezlobili a paní učitelku jsme brali jako hodnou maminku.Druháci už byli"oraženější",ale zatím stačilo,když paní učitelka zvýšila hlas.Od třetí třídy nás měl pan učitel,a ten nás seznámil s "tetičkou".Byl to proutek-ukazovátko,které pomáhalo řešit naše přestupky.Většina zlobení se odbývala o přestávce .Hříšníci se postavili u mžížky na chodbě a když pan učitel vyšel z kabinetu ohnuli jsme se,tetička přistála na zadku,někdy vícekrát a tím to skončilo.Ovšen někdy jsme museli nastavit ruku,nebo nás pan učitel vytahal za ucho nebo vlasy.Když přiletěl pohlavek,to už jsme učitele museli rozčílit moc.Tyto tresty jsme přijímali statečně bylo to lepší,než třecetkkrá napsat,že nemám o přestávce zlobit.Doma jsme si nestěžovali,protože bychom dostali přidáno.
  Největší průšvih v naší třídě se udál takto.Na zpěv nosil žák housle do třídy před hodinou.Pavel, který patřil k žákům živějším,otevřel futrál,vzal smyčec,housle mu nahradil krajíc chleba se sádlem a na něj "zahrál".Pan učitel hodinu zahajoval buď Humoreskou nebo Poemem Tentokrát nasadil housle,rozmáchl se a nic.Malér se vyšetřil a babička Pavla musela smyčec zaplatit a vnuka řádně potrestala..
  Když naše děti nastoupily do školy,byly tělesné tresty zakázané,ale já jsem dal učitelům právo je dále používat,mě neuškodily,právě naopak .
  Dnes je situace úplně jiná a kdyby učitel dal žákovi ukazovátkem  na zadek,pravděpodobně by skončil ve vězení.