Televizor nebude

   Sloužili jsme na radaru a vodili letadla pro jedno letiště.Tam byli spokojeni a tak vojna 16 záklaďáků s výborným velitelem probíhala v klídku.Ve volných chvílích jsme vyráběli dřevěné Migy,Sabry aCambery pro známé.dívky i na prodej.Na trupy se používali násady od košťat.takže z nich brzo byly smetáky,na křídla různá prkénka.Dřevěný model se natřel červenohnědým autokytem,vybrousil smirkem,přilepila se plexisklová kabina a nastříkal se stříbřenkou,Kyt ovšem zanechával na omšelých uniformách četné skvrny a tak místo modrých jsme měli červenomodré maskáče.
 Jednou na kontrolu přijeli dva šedovlasí podplukovníci a já jako zastupující staršina byl povolán na PVS,kde mě padesátiletí"staříci"zpovídali.Zdáli se být přívětiví a když se zeptali co nám tu chybí,řekl jsem,že by se hodil televizor,abychom po náročné službě nemuseli večery trávit v hospodě.Pokývali hlavama a propustili mě s tím,že za dvacet mimut máme nastoupit se zbraní na dvůr.To mohlo být podezřelé,ale my na kavalcích uvažovali kam umístíme televizor.Pepa,který vyráběl Migy na kšeft,řekl,že bych jim mohl nabídnout jeho výrobky,protže jsemse chlubil,jak jsem s nimi dobře pořídil.
 Po dvaceti minutách jsme vzali samopaly a v zablácených půllitech nastoupili na dvoře.Otevřely se dveře a v nich se objevili hodní dědové.Ale při pohledu na nás se rázem změnili na divoké šedé vlky.Starší zařval "Tohle mají být vojáci? Vy jste usmolení šefci!"Ani jse nestačil podat hlášení,protože následovaly povely. "k poctě zbraň,pochodem chod,čelem vzad.Mladší zařval "Soudruzi nazdar",my byli tak překvapeni že jsme neodpověděli a tak následovalo "K zemi!" Starší na závěr zhodnotil naší snahu slovy "Vás bych nechal zavřít na dvěstě let až byste zčernal jako hašlerky!
 Tak se rozplynul náš sen o televizoru a náš hodný velitel dostal kartáč že s námi nějaký čas nemluvil.