Spartakiáda

Spartakiáda
 
Psal se rok 1959 a rok 1960 byl rokem spartakiády. My jsme už měli být v civilu, ale nácvik jsme museli absolvovat. Vojín Havelka odjel do kurzu pro instruktory a po příjezdu začal nácvik. Pro první ročník nastali galeje, pro nás mazáky havaj. Havelkovi velitel nazývaný Klifton, či žaludské eso určil termín a přesto že veškerou naší činnost sledoval, tentokrát se jen ptal Havelky, jak pokračujeme. My se ani neobtěžovali pozorovat nácvik, povalovali jsme se na buzer place a klábosili o blížícím se civilu. Pak přišel den s velkým D, kdy termín vypršel. Nastoupili jsme a cvičení začalo. Pohled to nebyl moc líbivý, protože bažanti cvičili a my se snažili kopírovat. Klifton měl kamennou tvář a Havelka se potil. Pak zazněl povel: „První ročník odchod na ubikace a bude cvičit jen druhý ročník.“ To začínala katasrofa to už jsme pouze kopírovali Havelku. Klifton to brzy ukončil a zavelel: „Havelka odchod na barák, pustit hudbu a zůstat u magnetofonu.“ Rozezněla se spartakiádní skladba a cvičení začalo. V předu byli poddůstojníci a ti se trochu snažili, ale výsledek byl žalostný. Někteří u země předváděli „Zajíček v své jamce sedí sám“, jiní rozpažovali či vztyčovali ruce k nebesům, my vzadu už jen přihlíželi. Ale velitel nepovolil a skladba pokračovala až do konce. Klifton, který se doslova pásl na snaze poddůstojníků, zhodnotil naše vystoupení slovy: „Souzi, děkuji za předvedený výkon a kdyby někdo z vás si měsíc přišel podepsat propustku, či dokonce opušťák, vyrazím s ním dveře i s futrama a Havelka má pět ostrých.“ A svůj slib dodržel.