Příběh o snu mého dědy, který komunisté rozdrtili

Můj děda Jaroslav se narodil roku 1940 v Šakvicích na Moravě, kde prožil velkou část svého mládí. Jeho rodina vlastnila statek, který se dědil po generace. Bylo to místo, kde vládla dřina, ale také hrdost na to, co vlastníma rukama vytvořili. Pro dědu, který byl ještě malý chlapec, byla rodinná půda vším – snem, životem a domovem.

V roce 1957, když bylo dědovi 17 let, přišli komunisté s kolektivizací.

Jednoho rána přijeli do Šakvic dva úředníci z Národního výboru v doprovodu předsedy místní stranické organizace. „Váš statek se nyní stává majetkem JZD,“ oznámili stroze pradědečkovi. Rodina byla bezmocná. Veškerá půda i dobytek přešly pod kontrolu nově vzniklého družstva. Co zůstalo, byl dům, ve kterém bydleli – a ztráta veškeré naděje na budoucnost,
kterou si plánovali.

Jaroslav měl sen, že jednoho dne bude studovat gymnázium a později zemědělskou školu. Miloval vědu a chtěl jednou přinést do rodinného hospodářství moderní metody. Ale tento sen se rozplynul. Kvůli „nepohodlnosti“ rodiny mu komunisté bránili nejen ve studiu na gymnáziu, ale i v přístupu na vysokou školu.

Místo studií se vyučil instalatérem. Nebylo to, co si představoval, ale byl odhodlaný něco dokázat. Po vyučení pracoval v družstvech, kde opravoval stroje a pomáhal se stavbou vodovodů, ale stále snil o svobodě a vlastním podnikání.

Po několika letech se rozhodl odejít ze Šakvic kvůli známosti. Přestěhoval se do Příbora na severní Moravě. V Kopřivnici si později založil vlastní instalatérskou firmu. Díky tvrdé práci a vytrvalosti vybudoval podnik, který se stal vyhlášeným v širokém okolí. Na otázku, jak dokázal překonat všechny překážky, vždy odpovídal: „Komunisté nám vzali všechno, ale nemohli nám vzít vůli žít a tvořit.“

Dnes, když mluvím o dědovi, vidím ho nejen jako člověka, kterému komunisté zničili život, ale také jako bojovníka, který dokázal překonat všechny překážky, a nakonec i přes všechny strasti, uspět.