Vzpomínka pětileté Mařenky

  Když skončila druhá světová válka,bylo mojí manželce pouhých pět roků,ale vzpomínka na událost se v její paměti zachovala i s detaily po celý život.
 Obec Rovná,její rodiště je obklopená hustými lesy , silnice na Pacov je vzdálená dva kilometry a do vsi vedly tenkrát pouze polní cesty.Poražení Němci,kteří nepadli do zajetí,se snažili vrátit na západ do Německa a právě lesy využívali k přesunu.Naproti Rusové zběhlé vojáky chytali a umisťovali do zajateckých táborů.Ovšem ne vždy vojáci skončili jako zajatci..
 Do Rovné přivedl kozák na koni Německého vojáka a přidali ho ke dvěma zajatým,kteří byli zavření ve sklepě na návsi.Podle uniforem se jednalo o příslušníky elitních jednotekSS.Došlo tam ke konfliktu mezi místními,protože klucí větracím otvorem hodili do sklepa celuloidový film zabalený do novin,který po zapálení vytvořil hustý dým.Při hádce o této události chtěl jeden místní zastřelit souseda.Po této události pamětnice viděla oknem,jak kozák a dva místní,ozbrojení puškami vedou zajatce brankou do lesa směrem k cihelně.Dodnes si pamatuje obličeje mladých vojáků,a že jedn  z nich měl kolem krku zelenou šálu.
 Sled dalších událostí vyprávěl jeden ze samozvaného komanda u nich doma. Kozák a ozbrojenci odvedli zajatce pod stráň porostlu malými smrčky.Rus jim rozkázal aby se vysvlékli do naha a prohlédl tetování,které měli příslušníci SS.Jeden to odmítl a dostal pažbou do obličeje.Potom určil civilistům,na kterého mají vystřelit a zajatce vyhnal do stráně.Kozák a druhý civilista Němce okamžitě zastřelili,ten kdo to vyprávěl,trefil zajatce do nohy.Rus ho ale doběhl a prostřelil mu hlavu.
 Další osud popravených se nám nepodařilo vypátrat, obvykle si museli vykopat hroby.Já si pamatuji,že toto nebyl ojedinělý případ v okolí a po čase byla těla obětí lovců Německých vojáků exhumována a pohřbena neznámo kde.
 Mě v roce 1961 po 16 letech manželka dovedla na místo,kde událost připomínaly tři kříže vyryté do kůry smrku ale i ty po letech zarostly.