Odvod

  Základní vojensku službu měl absolvovat každý mladý muž.Vyjímku měl ten,kdo dostal "modrou"knížku,která ho této povinnosti zbavila.Před tím,než se rozhodlo,v 18 letech se šlo k zápisu a rok se ve Svazarmu branec připravoval v předvojenské přípravě,kde se cvičilo,střílelo a vybraní získali řidičský průkaz na nákladní auta.
 Na podzim v 19letech následoval odvod a tam se rohodlo jestli byl branec odveden ,dostal rok odklad nebo zmíněnou "modrou".Před komisi vojenských pánů předstoupil branec v rouše Adamově a tam vyslechl ortel.V komisi zasedal předseda národního výboru,který brance představil.
 Po odvedení se branci ozdobili květinami a svlažili vyschlá hrdla.Psal se rok 1957 a nás bylo u odvodu osm.Rozhodli jsme se obnovit po letech tradici kdy se budoucí vojáci loučili na dva roky s rodnou vískou.
 Objednali jsme pět muzikantů kteří na nás čekali dva kilometry před Řečicí,vystoupili jsme z autobusu a napochodovali před školu k památníku obětí válek a položili kytici. Nejvýřečnější z nás pronesl krátký projev, ve kterém zdůraznil že budeme sloužit tak,že imperialisté prostě nebudou mít šanci.Sešlo se na náměstí hodně lidí a po projevu muži smekli čepice v očekávání hymny.Tu ale kapela neuměla a zahrála tedy tehdejší hit "Po silnici do Prášil jeden mladý cestář žil" a odvedla nás do Orlovny kde byla zábava.
 Na akci jsme se složili,každý dal stovku-byla to tenkrát destina výplaty-pro muzikanty.Vstup na zábavu byl dobrovolný.Vybíralo se u vchodu a my nepředloženě dali do šuplíku našich osm stovek a střídali se u stolku.Kolega mi hlásil,že tam máme patnáct stovek.Chtěli jsme vyplatit muzikanty,ale oni peníze nechtěli,spokojili se s večeří a nějakou kořaličkou.Dohodli jsme se že si vrátíme vložené stovky a uděláme si rozlučku.Ale na chvíli jsme se vzdálili od stolku a všechny penízky byly pryč,takže oslavičku za naše si udělal někdo jiný.Čili kradení v současnosti není žádná novinka.
 Narukovali jsme každý jinam a vrátili se domů za dva roky.Přesto,že vojna nebyla žádná procházka růžovým sadem,máme z ní vzpomínky na celý život.