Svatební střípky časů minulých

Největší sedlák ve vsi vdával dceru. Nebyla sice nejmladší ani krásou nevynikala, zato byla bohatá. Na oddavky v městečku byl vyzdoben žebřiňák a pro novomanžele byl objednán arcibiskupský kočár.
Čas odjedu se blížil, ale kočár nikde. Konečně se dočkali. Kočár přijel a na kozlíku seděl švarný kočí s viržínkem v puse, seskočil a otevřel dveře kočáru. Svatebčané se vyhrnuli ze statku a nevěsta zamířila ke kočáru. Kočí ale položil bič přes dvířka, přehodil viržínko do koutku a pravil: "Halt, teta, šup na žebřiňák. Copak nevidíte, že je to kočár pro nevěstu?" Tento výrok způsobil, že se mu nedostalo slíbené odměny a ve vsi škodolibí sousedé měli dlouho o čem povídat.

Dříve k mnohým svatbám patřil dohazovač, který dával páry dohromady a byl poměrně váženým občanem. Toto "řemeslo" se dědilo a bylo výnosné. Někdy se ovšem dohozené manželtví nevyvedlo a dohazovač se stal hromosvodem.
Náš dohazovač zdědil funkci po chalupě a první akce nebyla vůbec úspěšná.
Dostal "zakázku" oženit starého mládence, který hospodařil sám na statku.
Příbuzní pověřili dohazovače, aby mu sehnal nevěstu.Nabídla se dívka z městečka, která byla sice hezká, ale ženiši se nehrnuli, protože měla poměrně ostrý jazýček. To se na svatbě zatím neprojevilo a ani odměna prostředníkovi nebyla zrovna velká.
Žena dohazovače nebyla spokojená, a proto ho po čase poslala k novomanželům s tím, že by třeba ještě něco "káplo". Hospodář zrovna ve stodole mlátil cepem slámu. Dohazovač spustil: "Pozdrav pánbůh, hospodáři! Tak jak se vám to manželství vyvedlo?" Chlap vyvalil oči a s cepem se hnal po nešťastníkovi a hulákal: " Ty se sem opovažuješ ještě lézt, když jsi mi dohodil takovou potvoru?" Dohazovač upaloval a málen skončil v rybníce na návsi. Takže každý den neměl dohazovač posvícení.