Trochu vzpomínání

I když již přes padesát let nežiji ve Slavkově u Brna,tak se pravidelně dívám na stránky Slavkova na internetu a sleduji, co se tam děje. Sportovně to tam žije, máte úspěchy a to potěší. Hrávala jsem volejbal a když jsme na jaře dělali brigády na stadioně,tak nám náš trenér Lojza Zika sliboval, že se začne dělat koupaliště, tenkrát ještě za hokejovým hřištěm směrem k oboře.T o bylo kolem roku 196, já se ho nedočkala,užila jsem si ho až s vnoučaty,t y sliby byly nějak na dlouho.

Moje vzpomínky na padesátá léta. V té době skoro pořád vyhrávalo městské radio budovatelské písně a každou chvíli něco hlásili. Měli na programu kulaky a já nevěděla co to je, tak jsem se ptala maminky. Stály jsme za oknem a maminka řekla,abych se podívala na toho pána,co jede s žebřiňákem plně naloženým věcima, že to je ten kulak, měli hodně polí, tak jim vše sebrali a museli se vystěhovat. Když jsem na to teď vzpoměla,tak mi můj o 5let starší bráška řekl, že to byl pan Blahutka. Bydleli jsme na Bučovské a na rohu jsem měla kamaráda Františka,chodili jsme spolu do školky, jeho táta byl pekař, každé ráno pro mě přišel, dal mi housku a šli jsme. To mi vyprávěla sestra Liba, ale do první třídy jsem již kamaráda neměla. Paní Bárová,které patřila ta pekárna a oni tam bydleli, byla také statkářka, tak jí také vše znárodnili pekárnu zavřeli a rodiče Františka se museli odstěhovat a já přišla o kamaráda, s kterým jsme byli skoro pořád.Ještě mám jednu smutnou vzpomínku na JZD.

V zimě jsme se chodili sáňkovat také od obory a to se šlo okolo JZD. Měli tam ustájené krávy a telata, kterým po vzoru sovětských kolchozníků zavedli studený odchov. Bylo to pro mě něco hrozného,z nala jsem chlévy, kde bylo teplo, podestýlka a uklizený hnůj. Tahle telata stála ve vysokém hnoji a mrazu venku. Chtělo se mi brečet a víc jsem již neměla odvahu se na ně dívat a pomoct jsem jim nemohla. Ještě dnes je mi z toho smutno, jak se nechali lidi tak zblbnout.