Setkání s generálem

Někdy v létě v roce 1946 jsme byli na Šumavě na vojenském cvičení. Byl jsem desátník. Natírali jsme s mou skupinou černou impregrační barvou dřevěné obložení zákopů a všelijakých staveb. Představte si deset chlapů svlečených do půl těla, kteří byli zastříkaní černým smradlavým nátěrem. Bylo pozdní odpoledne. Po lesní cestě pomalu přijížděl stříbrný tatraplán. Vystoupili asi čtyři důstojníci. Viděli jsme, že jeden z nich má červené lampasy. Chlapi na mě volali: „Seš desátník, běž se mu hlásit.“ Nasadil jsem si čepici a mašíroval jsem k autu.

Hlásím: „Soudruhu generále, družstvo ženistů při dokončovacích pracích. Desátník Machek.“ Hubený generál se na mě pobaveně podíval a řekl: „No, od vás to přebírat nebudu!“ Nastoupil zpět do auta a důstojníci odjeli. Přišel jsem ke klukům a hned jsem řekl: „Hoši, bude vítr, ztraťme se!“ A vylezli jsme na stráň.

Asi za půl hodiny už po cestě hučela auta a pochodovaly jednotky. Do okopů se nastěhovala děla a auta. Pak přijel i stříbrný tatraplán a nejvyšší velitel se hlásil generálovi. A my to divadlo s legrací pozorovali zpovzdálí.