Vyšlapané chodníky

Znám sídliště v našem městě, kde bloky domů tvoří velký obdélník. Kolem domů jsou chodníky se zámkovou dlažbou. Pravoúhle ústí na hlavní ulici. Pak vozovka plná parkujících aut. Uprostřed celého obdélníku zelená travnatá plocha. Pár vysázených stromků.

Zelená tráva je zbrázděna několika pěšinkami. Vyšlapali je chodci – obyvatelé okolních domů. Jedna pěšina vede k supermarketu, druhá k autobusové zastávce. Další ke škole a do města.

Vyšlapané chodníky tvoří při pohledu skoro takovou hvězdici podobnou britské vlajce. Vyšlapané cestičky vzbuzují emoce. Radní protestují. Objevily se tabulky: Nepoškozujte zeleň! Důchodci se zlobí: „Nemohou ti chuligáni udělat těch pár kroků navíc k chodníku?!“ A ti co spěchají na autobus: „Město má udělat chodníky tam, kde lidé potřebují.“ Všichni mají pravdu. Svou pravdu. Ale nic to nepomůže. V dešti jsou chodníky samá louže, v létě hrbolaté, v zimě vyšlapané ve sněhu.

Mrzuté spory se táhnou léta. Byl jsem ve Švédsku. Tam jsou také sídliště. Jenže tam nechají plochy mezi domy nějakou dobu ležet ladem, a když se domy zabydlí a lidé usadí, vytvoří jako u nás celou síť praktických vyšlapaných chodníků. A pak teprve město chodníky dláždí nebo asfaltuje. A nikdo nešlape trávník. Co na tom, že chodníky tvoří síť! Proč to nejde také u nás?