Podzim v přírodě i v životě

V přírodě začíná podzim slunečními dny plnými nádherných barev podzimnich květin a potom se zabarví neskutečně listí. Po určité době, ale tato krása pomine. Květy uvadnou a listí opadá. Počasí se pokazí a nastanou dny studené deštivé a mlhavé Podzim nám ukáže svou nevlídnou tvář.

Vlastně podobný je i podzim našeho života, který začíná odchodem do důchodu. Teoreticky získáme třetinu dne, kterou máme pro sebe. Je to ale tak trochu jinak. Zjistíme, že v poslení době jsme hodně věcí nestíhali a koukáme to napravit. Ale už nejsme takoví rychlíci a i ta hodina se zdá být kratší. I naše nohy nejenže už neumí utíkat, ostatně to už ani nepotřebujeme, ale často zabolí a potřebují si odpočinout. Náhle čas začíná ubíhat neskutečně rychle, síly ubývají, naopak přibývají bolístky. Neláká nás odlétat do teplých krajin jako tažní ptáci, tam se podíváme v televizi a jsme nejraději doma. A tehdy nastává čas pozdního podzimu jako v té přírodě.

Máme dvě varianty, jak se s tím vyrovnat. Ta horší je mračit se, pozorovat jak stárneme, sledovat co nás ještě nebolí, známým vypravovat o našich chorobách a nadávat na dobu.

Druhá varianta je brát život ve stáří s humorem. Ve skutečnosti jde i ty poněkud šedivé dny prosvítit. A právě tím světélkem jsou vzpomínky. Stačí se třeba podívat na staré fotografie, kde jsme jako děti s rodiči a oživí se nám rázem vzpomínky na to hezké, co jsme prožili. Když nás něco bolí do postele uléháme s tím,že ráno to bude určitě lepší. Můžeme se těšit z úspěchú dětí, vnoučat a možná i pravnoučat. Vymažeme ze vzpomínek to nepěkné a každý nový den berme jako dar nejvzácnější.Důležité je nemračit se, protože stará moudrost praví, že smích je nejlepší lékař. Takto zjistíme, že i ten pozdní podzim života je hezký. 

Život je pestrá mozaika, každý den malý střípek.
Ty barevné jsou veselé, tmavé zas značí smutek.
Naše mozaika velká je a střípků přibývá
Nechcem už žádné šedivé, lepší je barva zářivá.